Domovy Naděje (Homes of Hope) - 5. Kapitola
Roryho narozky! :) Pařba a první úlet (Brandy/Sancho) :)
Varování: 18 +!
Poznámka: Tenhle konkurz tady na začátku tam je vážně jen proto, aby bylo v příběhu vysvětleno, proč Sancho nejde do žádné X-Factorovské soutěže, i když docela umí zpívat. Kdyby to vysvětleno nebylo, nedávalo by smysl, proč se o to nepokusí, když tolik chce být slavnej. :) Po téhle části už následuje ta 18 + ;) !
Kapitola 6 - Žhavé pletky
Další den Sanchovi ústředí HoH opět zkazilo žaludek tím, že vybrali a poslali do Miami na zvukové zkoušky moderátora, který se jim nejvíce zamlouval. Byl to zasloužilý člen HoH z Orlanda, William Danielson, bylo mu čtyřicet a měl bohaté zkušenosti s uváděním akcí pro děti.
Sancho s ním jednal profesionálně, ale bokem trousil na jeho adresu poznámky o nereprezentativním vzhledu a nevyléčitelném sucharství. „Přinejhorším mu dám před show projímadlo do kafe,“ prohodil ledabyle.
Brandy nad ním jen vrtěl hlavou.
***
Ve čtvrtek ráno do haly dorazila parta lidí z herecké fakulty, které pozval Sancho na svůj konkurz do divadla, kde jim v některé dny dovolili zadarmo zkoušet.
Členové HoH, kteří se přišli podívat, tvořili velmi skeptické publikum. Alespoň tedy dokud to mladí studenti umělecké školy nezačali nevídaně rozjíždět.
Brandy nestačil koukat na kluka, který dokázal z běhu dělat působivé sestavy přemetů, skákal, dělal hvězdy, vyběhnul na stěnu a s odrazem se přetočil a dopadl zase na nohy, jako by popíral zákony gravitace. Z papírů se dozvěděl, že představuje Izzyho Danielse z Disneyovky ,Jump in‘. Skupina černošek k tomu úžasně zpívala písničku ,It’s my turn now‘ od Keke Palmer a další zase dělaly Double Dutch – sestavy akrobatických skoků přes dvě švihadla, která se točila proti sobě. I to patřilo k filmu Jump in z Disney produkce, který sice nebyl příliš známý, ale měl pro benefici vizuálně nejatraktivnější náplň.
„Ne, všechny čísla fakt nejsou ,jako z cirkusu‘,“ odsekl Sancho, když něco takového zamumlala Natasha. „A tohle se bude děckám líbit, všude po ulicích se skáče Double Dutch. A tahle skupinka z mé školy se účastnila i mistrovství Floridy!“
Konkurz pokračoval vystoupením pěveckých talentů se jejich songy z dalších Disney pohádek a filmů z Disney produkce. Doprovodná čísla byla už teď propracovaná a originální, a přesto se zdálo, že mladí umělci z herecké školy to všechno zvládají levou zadní. Brandymu připadali úžasní, lepší, než si vůbec představoval.
Po pěveckých výstupech zcela opadl skepticismus a členové HoH se mohli utleskat, včetně Tashi. Téměř všichni na Sanchův nápad měnili názor. Nakonec nelitovali, že mu jeho (poněkud přehnanou) iniciativu nezatrhli.
Poté, co v poledne všichni vyrazili na oběd, vyšel Sancho na jeviště a zasněně se díval na hlediště před sebou, jako by už viděl velkou halu plnou lidí.
„Tak co, kdy předvedeš svý číslo ty?“ zeptal se ho Brandy, který tam za ním došel. „Říkal jsi, že si na benefici chceš taky zazpívat, ne? Měl by ses HoH předvést.“
„Ještě nemám nic připravený,“ odpověděl blonďák s lehkým povzdychnutím. „I kdyby měl den padesát hodin, tak nic nestíhám. Se školou a vším…“ mávl rukou. „Ale neboj, pokud to nebudu uvádět, tak se do programu nějak protlačím, aspoň s jedním songem.“
„A co by sis vybral, kdybys mohl zpívat cokoliv?“
„Asi něco od Freddieho…“ Sancho uchopil mikrofon a vytáhl ho z podstavce. „I want it all…“ zanotoval.
Byla to první věta z refrénu slavné písničky od rockové kapely Queen a jeden z hudebníků, který ho slyšel, hned přidal několik doprovodných akordů na elektrickou kytaru. Znal ji každý fanoušek rockové hudby, protože Queen byli nestárnoucí legenda, takže nebylo ani divu, že ji uměl. Sancho na něj vyzubeně kývl, ukázal mu palec a pokračoval: „I want it all… I want it all… and I want it now!“
Rozešel se po pódiu s mikrofonem u pusy, jednu ruku napřáhl před sebe, jako by se chtěl dotknout hvězd a za melodického kvílení kytarového doprovodu se s gustem pustil i do první sloky: „Adventure seeker on an empty street… Just an alley creeper, light on his feet… A young fighter screaming, with no time for doubt… With the pain and anger, can't see a way out. It ain't much I'm asking, I heard him say… Gotta find me a future, move out of my way… I want it all! I want it all… and I want it now!“
Brandy ho nadšeně sledoval se širokým úsměvem ve tváři. S mikrofonem a s hudebním doprovodem to bylo úplně jiné, než ho zaslechnout zpívat přes zeď, nebo opilého hulákat songy v baru, stokrát lepší. Jakto, že téměř všichni herci umí zpívat? Možná museli mít hudební sluch už proto, aby uměli imitovat intonace…? Netušil. Sancho by asi nevyhrál X-Factor, ale stejně to byla kvalita.
V černém tričku a orvaných černých džínách vypadal dost, jako rocker a tahle písnička sedla i jeho mírně ochraptělému hlasu, který se rozléhal po vylidněném divadle. Nemluvě o textu, který se k němu dokonale hodil.
„…It ain't much I'm asking, if you want the truth. Here's to the future for the dreams of youth… I want it all! I want it all… I want it all and I want it NOW!“ vyřvával si plíce a zaťatou pěstí máchal do vzduchu. Úžasně to prožíval.
Brandy ho sledoval a nemohl z něj prostě spustit oči. Cítil mrazení v zádech, zvláštní pohnutí a bláznivě mu bušilo srdce.
„I'm a man with a one track mind, so much to do in one lifetime,“ zpíval blonďák, běhal po pódiu, skákal a energicky gestikuloval, jako kdyby před ním byla hala plná šílících fanoušků.
Pak přeběhl na okraj a lákal gesty nahoru své spolužáky, aby se k pařbě přidali. Hodně z nich se zvedlo a pružně vyskákali nahoru, aby mu utvořili taneční zkupinu. V okamžiku bylo pódium plné pohybu se Sanchem v čele.
„Not a man for compromise and and living in lies…“ zpíval, na tváři rozzářený úsměv, až se mu dělaly ďolíčky. Mrknul na Brandyho, který se na něj culil úplně stejně. „So I'm living it all…“
„Yes I'm living it all… “ připojovali se spontálně ke zpěvu i ostatní, kteří song znali a dělali mu dvojhlasy.
„And I'm giving it all…“
„I'm giving it all…“ znělo divadlem mnohohlasně.
„Oooh oh yeah yeah… Yeah yeah yeah yeaaah… WANT IT ALL!“ zpíval s plným nasazením Sancho.
Trochu se mu lámal hlas v nejvyšších tónech, ale nebyl rozezpívaný, takže to dávalo smysl. Přesto to bylo prostě skvělé, říkal si Brandy. Následovala poslední sloka a závěrečný refrén, který zpívali všichni a po něm se ozval mnohem větší potlesk, než by očekávali. Vystoupení nejspíš přilákalo zpět i lidi, kteří nebyli daleko a přišli se podívat. Tleskali i hudebníci a z hlediště Vinc, Rory a několik členů HoH, včetně Natashy. Byl to upřímně nadšený potlesk.
Sancho a jeho spolužáci se hluboce ukláněli, blonďák rozdával legrační vzdušné polibky a jeho kamarádi mu drbali vlasy, skákali mu na záda a holky ho líbaly. Brandy viděl, jak dostal pořádného hubana i od jednoho z kluků a samozřejmě ho to vůbec vyvedlo z míry.
Natasha, která mezitím vystoupala po schodech na pódium, byla ve tvářích celá zrudlá rozrušením. „Nechtěl bys na benefici zpívat taky?“ zeptala se ho tak trochu v rozpacích. „Bylo to… prostě ono!“
„Jasně, že bych chtěl,“ Sancho jí vlepil pusu na tvář. „Díky.“
Začervenala se ještě víc a vypadalo to, že si ji konečně získává na svou stranu.
„A teď – hurá na oběd!“ zahulákal blonďák.
„Jó!“ odpovídali mu lidi rozjásaně, jako kdyby slíbil, že jim to zaplatí, a plácali si s ním high five, když ho míjeli.
„Vidíš?“ řekl pak bokem Brandymu. „Můžu všechny donekonečna vysírat a stačí jedna písnička a jsou moji. A mám už i song v programu.“
Brandy se zasmál. „Jsi prostě prevít. Ale gratuluju, přeju ti to.“
„Já sobě taky,“ pozdychl Sancho.
„Říká se díky.“
„Ah, jo jasně.. to taky.“
Brandy do něj se smíchem zezadu strčil. „Prosimtě běž už.“
Sešli společně po schodech, pak zákulisím ven z budovy a mířili do nejbližší restaurace.
„Řekni, proč vlastně nejdeš do nějaké pěvecké soutěže?“ zeptal se po cestě Brandy. „Jako třeba American Idol, nebo X-Factor, to by tě taky proslavilo, ne?“
„Asi ze stovky důvodů,“ odpověděl blonďák. „Zaprvý jsem mnohem lepší herec, než zpěvák a pop music mě ani nijak netáhne – všechny ty uvřeštěný desetiletý holčičky a žádný opravdový uznání, který má herec od svých kolegů. A hlavně tyhle soutěže jsou druh komerce, na kterou člověk musí mít žaludek. Musíš vidět za to pozlátko – všechny ty zákulisní machinace, lži a vyděračský smlouvy. Diktují ti všechno, celou mediální image, co nesmíš říkat, co ne, dokonce ti zasahují do vztahů. Přepracovávají tě a seš jim úplně ukradenej. A samozřejmě musíš pracovat výhradně s jejich producenty. Nemluvě o tom, že musíš strávit 7 měsíců soutěží a pak ještě ROK na ,turné vítězné desítky‘, abys vydělal nahrávací společnosti, které otročíš, statisíce. Nešel bych do toho, ani kdybych mohl. Ono to vypadá na obrazovce jako americkej sen, ale skutečnost tak růžová není.“
Brandy nic z toho nevěděl, ale nechtěl působit naivně, tak to nezmínil. „Ani kdybys mohl, jo?“ přemýšlel nahlas. „Hmm… z jakýho důvodu asi nemůžeš? Nesplňuješ asi některou z jejich základních podmínek? Že by záznam v rejstříku?“
„Vážně si myslíš, že ti to řeknu?“
„Nemyslím.“
„Možná, když mi koupíš oběd…“
„Na to ti tak skočím.“
„Hele, ty už mě snad znáš, nebo co?“ smál se Sancho.
Brandy ho žduchnul do zad. „Běž, parchante.“
Oba se smáli.
***
Brandy uvažoval o tom, že až je Rory poprosí, jestli by jim mohli zase nechat na noc byt, řekne hned z kraje večera Sanchovi, že ten úlet raději nechají jako jednorázovou záležitost, kterou nebudou opakovat. Tím by se všechno vyřešilo a zase by to bylo jako dřív. Byli přece kámoši, ne milenci, no ne? A pokud si Sancho touží pohrát s něčím ptákem, určitě má v divadelním souboru dost ochotných nápadníků. Brandy slyšel, že herci jsou svou flexibilitou v sexuální oblasti pověstní. Sancho byl zářný příklad.
Ale když pak spolu o dva dny později večer seděli na balkoně a kecali, pustil to z hlavy. Sancho byl v pohodě, úplně jako dřív a přesně to Brandy chtěl. Povídali si, popíjeli drinky a chechtali se na celé potemnělé parkoviště, nad kterým byl Sanchův balkon. Ani ne z alkoholu, měli ho spíš jen na chuť, ale z dobré nálady. V domě svítilo už jen pár světýlek, včetně jejich a Roryho a Vince vedle.
V jedné tišší chvíli je na okamžik zaslechli. Vzdychání a rytmické vrzání matrace. Brandy okamžitě zrudnul a pocítil znepokojivé vzrušení.
Sancho se pousmál jedním koutkem. „Ti mají teda výdrž… to už jsou snad dvě hodiny, ne?“
„Vždyť spolu taky týden nebyli,“ prohodil Brandy celý zrudlý a zadíval se jinam. Čekal nějaký nemravný návrh, ale nedostavil se.
„No jo, to je láska. Měli bysme jim nechávat soukromí častěji,“ řekl Sancho a zase se rozhostilo ticho, které občas protnulo zasténání, které znělo, jako Roryho hlas. Brandy vstal.
„Já jdu dovnitř, přijdu si tady jako šmírák.“ Pohlédl na Sancha, který vypadal zaposlouchaně a jeho rozkrok byl trochu vzedmutý. „Kalimacu!“ zavrčel na něj. „Přestaň být prase!“
Odpovědí byl blonďákův zářivý výtlem a lišácké jiskřičky v očích. A jéje.
„Já jdu dovnitř,“ zopakoval Brandy rozhodně a odsunul prosklené balkonové dveře, aby mohl projít do ložnice.
Protáhl se a napadlo ho, že by si mohl dát před spaním sprchu. Ta vždycky bodla. A mohl by si tam preventivně ulevit, aby nebyl v pokušení.
Vešel do koupelny, odhodil svršky na zem a pustil si vlažnou. Pak vstoupil bosýma nohama na kluzkou kachličkovou podlahu sprchového koutu a zavřel za sebou poloprůhledné dveře.
Prohrábl si prsty vlasy a v zápětí uslyšel kroky. Trhnul sebou a zjistil, že Sancho je v koupelce. A ještě to přes dveře vypadalo, že ze sebe taky kvapně stahuje oblečení. ,Zatracenej nadrženej bastard! Co si myslí? Že prostě vždycky dostane, co chce?‘ říkal si popuzeně.
„Hele, co tohle má bejt?“ zahlaholil Sancho hlasitě, abych ho přes tekoucí vodu slyšel. „Drze si zabíráš mou vlastní sprchu, aniž by ses zeptal! Už se tady roztahuješ, jako doma, Downhille. Měl bych ti asi zkopat prdel, ale že mám dneska velkorysou náladu… vykouřím ti místo toho péro. Co ty na to?“
Brandyho polilo horko. Polotvrdý penis mu okamžitě ostře zapulsoval a stavěl se do pozoru. Vrhl rozčilený pohled do svého rozkroku. „Ne,“ řekl mu důrazně.
„Cože?“ zaťukal kloubem prstu na sklo Sancho. „Špatně jsem tě slyšel…“
„Di doprdele!“
„Cožééé?“ opakoval Sancho, jako by byl totálně nahluchlý a naklonil se ke sklu obličejem natolik, že i přes matnost skla Brandy rozeznával jeho rysy. Sancho se pootočil na stranu a přitiskl jednu polovinu tváře se široce otevřeným okem, které poťouchle koukalo dovnitř na něj.
„Říkám VYKOUŘIT PÉRO, slyšíme se dobře? Přepínám!“
Blbec jeden!
Brandymu zacukaly koutky, ale připleskl na sklo dlaň, aby oku zakryl výhled. Sancho se přesunul o kus dál a nalepil na sklo rty, jako přísavku, vyvalil oči a začal sát, takže ve vteřině vypadal, jako akvarijní sumeček.
Brandy už v sobě smích nedokázal udržet a vyprsknul.
Sancho přidal jazyk a začal se se sklem vášnivě šmajchlovat. Pak se mlaskavě odlepil a znovu zaťukal. „Pusť mě dovnitř, ty prudo. Už ti ho někdy hulil kluk? To je úplně nejlepší zážitek na světě, to ti garantuju.“
Brandy se zachvěl chtíčem, ale ještě chvíli se sebou musel bojovat, než dveře doopravdy otevřel. Měl pocit, že už to nechává zajít příliš daleko, mnohem dál, než kdy chtěl. Jenže odolat takové nabídce prostě nedokázal.
Sancho vstoupil dovnitř, úd mu stál jako svíčka a v očích měl neskrývanou touhu. Zavřel za nimi posuvné dveře a chvíli tam jen tak stál a nechal se obdivovat. Brandy se fascinovaně díval, jak mu vlhnou vlasy, jak voda stéká po jeho perfektním nahém těle až do blond chloupků v jeho rozkroku, a pak znovu vzhlédnul k jeho očím. Propolknul. Sancho se pousmál, vysírka a přistoupil k němu tak blízko, že mu dýchal na rty… Bože, tohle se prostě nedalo vydržet…
Brandy ho popadl, přirazil ho ke kachličkové stěně a tvrdě ho políbil. Přitisknul se celým tělem kompletně k jeho a oba zalapali po dechu. Cítit ho takhle na sobě bylo hrozně nezvyklé, ale úchvatně vzrušující – vnímat všechnu tu horkou nahou kůži, jeho pevné křivky a jeho erekci přitisknutou k vlastní… Bylo to šíleně sexy… Žhavě se líbali a instinktivně proti sobě vlnili boky. Kluzce se otírali klíny, vzájemně se hladili po tělech a mezi polibky prudce oddechovali jeden druhému do úst. Brandymu se všechno nořilo do zamlžené blaženosti.
Po nějaké době vášnivého muchlování se Sancho vymanil z jeho objetí, věnoval mu poslední tvrdý polibek a pohodil obočím: „Něčeho se drž, Downhille.“
Pak pomalu klesnul na koleno, líbaje postupně jeho trup, břicho a podbřišek. Brandy dal na jeho radu a než se Sanchova horká ústa pevně sevřela kolem jeho údu, stačil se drapnout rukama horních okrajů sprchového koutu. V zápětí byl rád, že to udělal, protože tohle byl nezvládnul, kdyby se nedržel. Kolena se mu hned začala podlamovat a třást. Třeštil s pootevřenou pusou oči do svého klína, prudce oddechoval a nemohl téměř uvěřit, že se tohle vážně děje – že Sancho je v jeho klíně a dělá mu… Ježíši… tohle bylo prostě šílené…
Sancho ho uspokojoval tak náruživě a s takovým požitkem, že to bylo až obscénní. Brandy ve slabinách cítil prošlehování rozkoše, tak intenzivní, že to téměř bolelo. Břicho, se mu křečovitě zatínalo a stehna chvěla. Nevěděl ani, co ho na tom vzrušuje víc; jestli ten pocit sžíravého vzrušení, ke kterému ho Sancho svou skvělou technikou dokázal přivést, pohled na něj, nebo slyšet jeho nespoutaný hlasový projev, kterým vyjadřoval svou slast.
Vibrace jeho hlasu ještě umocňovaly Brandyho prožitek, takže se u zdi sprchového koutu svíjel, jako na mučidlech. Střídavě řval a ostře lapal po dechu a Sancho, povzbuzený jeho reakcí, do toho šel čímdál dravěji.
Brandy věděl, že co chvíli bude, nedalo se to prostě vydržet. Přerývaně oddechoval, drtivě svíral okraje sprchového koutu a jeho vzrušení rychle kulminovalo až k bodu, kdy mu křečovitě zatuhly všechny svaly a slabinami se mu prohnala žhnoucí vlna slasti a mocné kontrakce orgasmu, tak silného, jaký už hodně dlouho nezažil. Zařval při něm, až se to v koupelně zvonivě rozlehlo v několika ozvěnách.
Sancho polykal jeho prýštící semeno a ruka mu kmitala ve vlastním klíně. Přes mokré vlasy spadané v obličeji Brandy zahlédl, jak se udělal na podlahu a tře si penis dál, aby z něj dostal všechno, zatímco vysával do poslední kapičky ten jeho. Zachvěl se další vlnou vzrušení. Jakmile Sancho nechal jeho ochabující úd vyklouznout z úst, Brandy se vyřízeně svezl po stěně a zavřel oči.
„Díky,“ zašeptal. „To bylo… fantastický...“
„Neříkal jsem to?“ uslyšel jeho nanejvýš spokojený hlas.
***
„Ty vole, kolik ptáků jsi musel vykouřit, že seš v tom tak dobrej?“ zeptal se Brandy, když pořád ještě zmátožený a oblečený jen v trenýrkách, tak trochu vrávoral ze sprchy do pokoje.
„Ne moc. Jsem přirozenej talent,“ prohodil blonďák.
Brandy zachrochtal smíchy. „Ty máš talent prostě na všechno, že?“
„Už to tak bude…“ pokrčil blonďák rameny. V zápětí ho vzal kolem pasu a strhl ho směrem ke své prostorné posteli, kam Brandy překvapeně dopadl.
„Co to…?“
„Snad nechceš spát na gauči? Postel je mnohem pohodlnější.“
„Ale to je blbý furt takhle spát vedle - “
„Proboha,“ převrátil oči blonďák. „Kouřil jsem tě, tak co je na tom vedle sebe spát?“
To je fakt, pomyslel si Brandy a lehce zrudnul. Jo, tahle šílená věc se fakt stala…
Nakonec tedy u Sancha v posteli zůstal a dostal i vlastní deku a polšťář, aby se mohl pohodlně uvelebit. Snažil se moc nemyslet na to, jak ujeté je takhle vedle sebe po sexu spát, jako by snad byli milenci, ani na to, že tyhle jejich úlety zacházejí dál, než by měly… Byl blaženě unavený, takže usnul brzy poté, co si řekli dobrou noc.
***
TBC... (Brzy!)
