HOMES OF HOPE (Domovy Naděje) 1.Kapitola
Homes of Hope
Domovy Naděje
Humor, přátelství, coming out, svádění, romanticko-erotická zápletka, „osudová láska“, sex a mnohem víc ;)
BRANDY DOWNHILL:
SANCHO KALIMAC:
Kapitola 1 - Snídaňová aliance
Ranní ticho v ložnici malého studentského bytu rušilo rytmické bouchání do zdi a občas se k tomu ozval vášnivý dívčí výkřik.
Brandy Downhill se na své posteli převalil na druhou stranu a přetáhl si deku přes hlavu. Ne, že by to pomohlo. Zpoza zdi, která sousedila s dalším bytem na pronájem, se tyhle zvuky linuly skoro každé ráno. Frajírek Sancho Kalimac, který tam bydlel, byl totiž totální sexoholik a většina jeho partnerek byla ochotná s ním dovádět nejen večer, ale i každé ráno před školou.
Brandy po chvíli bezúčelného zmítání rozčileně vylétl z postele. Co by dal za normální budíček?
„Argh!“ chytil se za vlasy. „Já ho jednou vykastruju!“
„Já ti rád pomůžu,“ ozvalo ze z balkonu se smíchem. Jeho spolubydlící Rory už tam seděl na židli s nohama opřenýma o kovové zábradlí a snídal svoje klasické müsli s mlékem.
„Hodíme ho Punťovi a bude pokoj,“ pohlédl Brandy na své ohromné akvárium, ve kterém se energicky proháněl exemplář nejmenšího žraloka na světě Světloun Marleyův a hladově cvakal čelistmi kolem korálů se sasankami. Aspoň někdo byl po ránu nabitý elánem.
Rozespalý Brandy nakrmil své zlatíčko speciálními masovými granulemi a odvlekl se do koupelny. Po sprše došel v bílém županu za Rorym na balkon. Růžovomodré nebe a křik racků nad mořem sliboval, že v Miami bude opět nádherný den. Projel si prsty rozježené tmavé vlasy a zívl.
„Tak ses konečně vylíhl?“ zakřenil se na něj Rory, až se mu kolem očí dělaly vrásečky od smíchu.
Brandy konsternovaně promrkl. „Já že se líhnu? Viděl ses ve čtvrtek? Měl jsem to natočit a dát na Youtube. Svět by se pochcal smíchy.“
„Tak proč jsi to neudělal?“ zajímal se Rory a nabral si další lžičku müsli. „Respektuješ moje soukromí, že?“ udělal na něj velká naivní očička.
„Ne,“ opáčil Brandy, kterému se mu chtělo při pohledu na něj smát. „Jen ti nehodlám organizovat seznamku,“ řekl a rozdrbal mu vlasy do čela. Rory se se zasmál.
Brandy se svezl na druhou židli naproti němu a s rukou zastíněnýma očima se podíval do dálky.
„Ale ne, Azenbacherka pořád stojí,“ povzdychl si, když mu zrak padl na moderní budovu jeho vysoké školy. Její jižní strana s výhledem na moře byla celá prosklená a odrážela modř nebe i první sluneční paprsky, jako jiskřivý diamant.
I když nadával, jako každý student, ve skutečnosti byl vděčný za každý den, který na téhle skvělé škole může strávit. Univerzita stála jen dvě stě metrů od pláže, měla vlastní potapěčský, jachtový a surfový klub, tenisové kurty, scootery a taky bazén s delfíny a ještě byla považována za prestižní institut.
Brandy téměř nedokázal uvěřit jakou měl kliku, když zjistil, že udělal zkoušky na svůj zvolený obor – podmořskou biologii a ekologii, kam se hlásila spousta lidí z celých států. Znamenalo to v jeho životě velký zlom, příležitost se trhnout od rodičů a konečně zažít nějaké to dobrodružství. Nudy svého rodného městečka, kde lišky dávaly dobrou noc, už měl po krk stejně, jako života pod jednou střechou s rodiči.
Ne, že by s nimi špatně vycházel, ale v osmnácti podle něj už byl nejvyšší čas vyrazit do světa na zkušenou.
Na konci prázdnin tedy započal novou životní etapu přestěhováním se z rodného Denveru, z podhorského městečka Easton Walley až do Miami na Floridu. Další čtyři roky měl v plánu užívat si naplno volnosti a studentského života se vším, co k němu patří.
Miami si ho okamžitě získalo. Florida byla země věčného léta s nejnižšími teplotami 20 stupňů, s nádhernými plážemi z bílého písku s palmami a holkama v bikinách, přesně, jako na pohlednicích. Bylo tady sportovní vyžití všeho druhu a nejrozvinutější podmořská fauna na světě, což bylo pro studium podmořské biologie ideální.
Miami bylo přímořské velkoměsto tepající životem, ve kterém se střetávaly kulturní vlivy (Jamaika, Kuba, Mexiko) a v některých částech města se ani nedalo domluvit anglicky.
Brandymu připadalo, že ani kdyby v Miami prožil celý život, nedokázal by pojmout celé jeho rozmanité kouzlo. Bylo tady moderní bussiness centrum plné mrakodrapů, hotelů, kasin, multiplexů, tanečních klubů a nočních barů, ale i stánky s lidovou tvorbou zachovávající staleté tradice, kouzelná čtvrt Calle Ocho plná zvuků kubánské hudby, karnevalů a pouličních umělců v pestrobarevných kostýmech a blíž přístavu zase byla čínská čtvrt, kde skupiny lidí cvičily v parcích tai-chi, podél pláže stály tradiční rybí restaurace a na moře ráno stále vyjížděli rybáři ve svých bárkách, tak jako to dělali i jejich pradědové.
V Miami se dali zahlédnout i lovci krokodýlů, kteří objížděli na člunech vodní kanály kolem Miami, lovci žraloků, kteří prodávali žraločí čelisti, ale i ochranáři zvířat, vědci a aktivisté greanpeace, milovníci psů, kteří si vybojovali kus pláže jen pro své miláčky, a pak taky stovky surfařů, in-linistů, sprinterů, vodních lyžařů, rogalistů, plavců, potápěčů a jiných sportovních nadšenců, kteří v Miami trénovali na nejrůznější závody.
V Miami se zkrátka žilo naplno a život se zdál být nikdy nekončícími prázdninami, i když člověk chodil na přednášky. Vysokoškoláci je měli kromě praxí jen tři dny v týdnu a ve volných hodinách se dalo jít na pláž, nebo si vyjet na školním scooteru na moře a člověk skoro ani nevěděl, že má povinnosti.
Se spolubydlícím Rorym se Brandy poznal v realitní agentuře u nástěnky s byty na pronájem. Jakmile uviděl jeho andělskou tvář, lemovanou světle hnědými vlasy, plachý úsměv a inteligentní sametově hnědé oči, bylo mu jasné, že s tímhle klukem nebudou problémy, když si spolu vezmou byt napůl. A taky, že ne. Na většině věcí ohledně společného soužití se shodli a pokud ne, byli schopni domluvit se na kompromisech. Spřátelili se téměř okamžitě.
Brandyho naplnilo obdivem, když zjistil, že Rory zasvětil svůj život pomoci bližním. Studoval totiž speciální pedagogiku, což byl obor, jehož absolventi se v praxi věnovali výuce postižených dětí. Navíc měl ještě specializaci na tréning slepeckých psů a práci s nevidomými. Brandy usoudil, že musí být nějaký vtělený anděl. Takhle pateticky by mu to ale nikdy neřekl. Většinou se spokojil s tím, že do něj rýpal, že přece nemůže být tak nechutně dokonalý, ať si okamžitě pořídí nějakou neřest, nebo že ho vyhodí z balkonu.
Jenže kdyby to udělal, Rory by nejspíš letěl. Přecejen, andělé to umějí…
„Nechceš ochutnat?“ vytrhl ho Rory z úvah. Nabízel mu lžičku müsli.
Brandy se ušklíbl. „Jsem snad ňákej kůň?“
„Proč kůň?“
„Ti přece jedí oves. Koně a ty.“
Rory protočil oči. „Tohle ale není oves, jsou to vločky. Ovesné vločky.“
Brandy se zasmál. „A jakej je v tom rozdíl?“
„Velkej, věř mi.“
„Je to na mě moc zdravý,“ mínil Brandy.
V zápětí ucítil závan cigaretového kouře. „Čus, jak to jde?“ ozvalo se mu za zády.
Otočil hlavu, i když věděl, co uvidí. Spokojeně se tvářícího Sancha Kalimaca, který jen v černých slipech Calvin Klein vystavuje na balkoně své štíhlé vysportované tělo, nechává si vánkem profukovat svoje moderně sestříhané blond vlasy a kouří.
I když Brandy vždycky patřil ke klukům, ze kterých holky vzdychaly okouzlením, na tohohle frajírka z Univerzity herectví a mediálních studií, který jen tak mimochodem dělal úspěšnou kariéru v modelingu, neměl. Sanchovy souměrné rysy se nedaly popsat jinak, než jako půvabné a přitom nepostrádaly mužnost. Měl výrazné zelené oči s hustými řasami a perfektní bílozubý úsměv. Na rtech nosil neustále pobavený frajerský úsměšek, kterým jako by světu říkal, že on na to má, ať už je to cokoliv. Bylo určitě lehké k němu získat averzi, ale Brandy měl bohudík dost sebevědomí na to, aby ho bral s nadhledem. Dokonce se svým způsobem přátelili.
„Jdi s tím někam, Kalimacu,“ obořil se na něj a odháněl od sebe kouř rukou. „My tady snídáme.“
„Tohle je balkon, Downhille,“ blýsklo se pobaveně očích blonďákovi. „Ten se používá kromě jinýho na kouření. A co že seš po ránu tak frustrovanej? Sprchovej kout ti zase nedal?“
„Ha ha, hrozně vtipný. Zato ty si zakládáš na všechny pohlavní choroby, co existují, že?“
„Pch,“ udělal Sancho, popotáhl a vyfoukl kouř na Brandyho. „Já jsem náhodou aktivní dárce krve, takže mě prověřují každý měsíc. A než se s nějakou vyspím, pošlu ji taky darovat krev. Tam jí zadara udělají všechny testy, co existují, a vím, že je zdravá. A za peníze, co za krev dostaneme, si můžeme nakoupit antikoncepci.“ Povytáhl jeden koutek ve svém typickém frajerském úsměvu. „No nejsem úžasnej?“
„Spíš bych řekl vychcanej,“ opáčil Brandy.
„Co si o tom myslíš ty, štěňátko?“ pohodil Sancho obočím na Roryho.
Roryho tváře lehce zrůžověly. Pokrčil rameny a zaškrábal lžičkou po dně misky. „Hm… no že dárců krve není nikdy dost. Když už je někdo promiskuitní, tak je fajn, že to má pro společnost i pozitivní důsledky.“
„Já prostě miluju, jak kultivovaně se umíš vyjadřovat,“ povzdychnul Sancho. „Jsi balzám na moji rozervanou uměleckou duši.“
„To bude asi tím, že má dar efektivně komunikovat s retardovanými,“ poznamenal Brandy.
Sancho užasle povytáhl obočí. „Teda Downhille, ty jsi dneska vostrej, jak žihadlo! Zapíchej si ale taky do někoho jinýho, než do mě. Radím ti dobře, aby sis už konečně našel babu.“ Naklonil se k němu přes zábradlí svého balkonku, který byl od toho jejich vzdálený jen pět centimetrů a dal mu ruku kolem ramen. „A nebo borce, pokud ti to udělá dobře,“ řekl mu přímo do ucha. „Ale hlavně ho tam už někomu dej.“
Brandyho jeho horký dech na uchu i obscénnost Sanchovy mluvy chtě nechtě lehce vzrušila. Snažil se ale nedat to na sobě znát. Sanchovi, který trpěl představou, že je neodolatelný, nejspíš právě o to šlo.
Shodil jeho ruku z ramene a opáčil: „Nemusíš se mi nabízet tak okatě, ty jeden nadrženče. Já na to stejně nejsem, víš? Máš smůlu, mám radši kozy, než ptáky.“
Blonďák mu znovu vyfouknul kouř do tváře. „Tak to já jdu na pokoj plakat, Brandýsku,“ řekl se širokým výzubem. Típl cigaretu o zábradlí, hodil ji do ulice a zašel dovnitř. Slyšeli ho, jak se tam baví se svou milenkou.
Brandy převrátil oči. „Bože, to je nýmand.“
„Ale co bysme si bez jeho kulturních vložek počali, že?“ dodal Rory.
„Máš recht, bez by takovýho pošahanýho exentrika to nebylo ono…“
Rory se uchichtl.
„Co?“ povytáhl obočí Brandy.
„Nic, jen ten tvůj přízvuk… je někdy legrační… recht…“ zopakoval po denversku.
„Víš co?“ pohrozil mu Brandy pěstí. „Radši nic…“ dodal, když si uvědomil, že nemůže bít anděly. Ale mohl by využít jejich dobrodinní, pomyslel si, když mu zakručelo v břiše. Sladce se usmál: „Heleď, Rory, nechtělo by se ti usmažit vajíčka?“
„Bože, můžeš ty být rozmazlenější?“ konsternovaně se zasmál Rory. „Kdy už ti dojde, že nejsem tvoje máma?“
Brandy poposedl na židli. „Ale notak, Rory… když ty tak dobře vaříš,“ udělal na něj psí oči. „A víš, že já neumím smažit, vždycky mě to prskne do ksichtu…“
„A proč asi? Říkal jsem ti stokrát, že nemusíš strkat hlavu až do tý pánvičky.“
Brandy na jeho rozčilování odpovídal jen prosebným pohledem a doufal, že to zafunguje.
Rory protočil oči a dojedl posledních pár soust müsli. Rezignovaně povzdychl. „Fajn.“ Vstal a zamířil do kuchyně. „Ale nakrájej aspoň chleba!“ křikl přes rameno.
„Rozkaz!“ zahalekal Brandy, šťastný, že se dobře nasnídá. V zápětí však byla jeho radost utnuta, když Rory volal zpět: „Vajíčka došly!“
Brandy si zamyšleně zakroužil rukou po kručícím břiše a pak se otočil na židli a uchýlil se ke krajnímu řešení: „Poslyš, Sancho! Nemáš vejca?“
„Mám, Downhille, mezi nohama! Na co je chceš?“ ozvalo se pobaveně.
„Myslím slepičí! Na hemenex!“
„Na jakej sex?“
„Pořiď si naslouchátko, vole! Ptám se tě, jestli bys nám dal vajíčka na snídani! Odpoledne ti koupíme nový plato.“
„Fajn, to beru. Když to usmažíte i pro nás!“
„Ok,“ odpověděl Brandy, aniž by bral v potaz Roryho, který z obýváku naznačoval, že ho uškrtí.
„Slyšíš, Ivy? Bude hemenex od šéfkuchaře Roryho!“ zachechtal se blonďák. „Však už jsem měl hlad, jako vlk.“
O pár minut později už pěkná brunetka v obtaženém sporty tílku a kraťáskách, kterou jim Sancho představil, jako Ivonne, lezla přes zábradlí balkonu na jejich a podávala jim plato plné vajec. Sancho ji následoval, už trochu oblečenější a vychechtaný, jak lečo. „Tak nás tu máte.“
Vešli k nim do obýváku, jako domů.
„Proč já jsem takovej blbec?“ mumlal si Rory, zatímco sebou mrskal u plynových hořáků a připravoval tři porce hemenexu.
Sancho si udělal pohodlí u jejich jídelního stolu a hodil si nohy na vedlejší židli. Jeho vnadná přítelkyně, která se taky bez okolků usadila, si natáčela pramen vlasů na prst a s úsměvem čekala.
Brandy, který se potýkal s ručním krájením chleba, protože byl zvyklý na domácí kráječ, se snažil neregistrovat její bujné poprsí vystavené v hlubokém výstřihu. Dost ho to ale vyvádělo z míry. Sancho měl pravdu s tím, že už dlouho neměl holku. Byl tady už přes měsíc a pořád byl single, což pro něj nebyl zrovna obvyklý stav.
„Prosímtě, ty to pižláš, jak Rozparovač mrtvolu! Dej to sem,“ vytrhl mu nůž i chleba Sancho. Položil chleba na stůl a zabodl do něj nůž seshora. Pak už nevěděl co dál.
„Bezva,“ šklebil se Brandy. „Myslím, že už je definitivně mrtvej. Ale pořád nevidím ty krajíce.“
Ivonne málem brečela smíchy. „Kluci, vy jste blbí…“
„Je to technicky náročnější úkol, než jsme čekali,“ mnul si bradu Sancho. „Hele, víš co? Nachystáme aspoň talíře. To zvládnem, ne?“
„Jo,“ souhlasil Brandy a oba se nacpali ke kredenci.
„Tak tohle absolvuju naposledy,“ prohlásil Rory, kterému se motali pod nohama. „Dejte sem ty talíře, už to bude hotový.“
U jídla se rozpovídali. Ivonne především chtěla vědět, jak se jmenuje ta úžasná ryba v akvárku, a tak jí Brandy o svém mazlíčkovi všechno vylíčil. Ivonne měla dost z toho, že se žralok jmenuje Punťa a nepokrytě s Brandym flirtovala.
Sancho nevypadal, že by mu to vadilo. Spokojeně přežvykoval a sledoval je.
„Majitelé domu tady nechtěli žádný zvířata, co můžou dělat rámus,“ vysvětloval Brandy, „takže já si svou rybičku směl vzít, ale Rory si chudák musel nechat psa doma.“
„Je u sestry, má se dobře,“ namítl Rory a snažil se tvářit, jako že mu to nerve srdce.
„A ty nemáš zvířata?“ pohlédl Brandy na Sancha.
„Já? Ne. Občas jen nějakou tu divokou kočku,“ prohodil blonďák.
Ivonne se viditelně urazila, že dává tak neomaleně najevo, že není jeho jediná. Popadla chleba a zhurta nakrájela několik nesouměrných krajíců.
„Tak se to dělá,“ pochválil ji blonďák a jeden si vzal. Ivonne v ruce pořád třímala nůž a vraždila ho pohledem.
„A tu kudlu kdyžtak do Brandyho,“ dodal Sancho. „Už skoro neví, co je to píchání.“
„Možná, že si to s ním vážně rozdám, co ty na to?“ pohodila hřívou vlasů a zúžila modré oči na dvě štěrbinky.
Sancho se uculil. „Dračice, co?“
„Tobě by to nejspíš ani nevadilo, že?“ vyjela na něj nevěřícně Ivonne.
Sancho pokrčil rameny. „Já jsem pro svobodu vždy a ve všem, to už přece víš, ne? Pokud ho toužíš vojet, nebudu ti bránit.“
„Oh, bezva,“ nazuřila se. „Ty seš opravdu tak nechutnej cynik, jak říkaly kámošky! Už tě mám dost.“
Vstala, odhodila nůž na stůl, otočila se a opustila byt. Tentokrát pro změnu dveřmi a pořádně s nimi práskla.
Brandy se s povytaženým obočím zadíval na Sancha. „Nepůjdeš za ní?“
„Proč? Ale ty můžeš, evidentně se ti líbí.“
„Vole. To ti na ní fakt vůbec nezáleželo?“
Blonďák se na něj shovívavě usmál a řekl: „Hele, my se domluvili na volným vztahu, takže nechápu, co najednou vyšiluje.“
„Asi nevěřila, že to myslíš vážně.“
„Myslel jsem to naprosto vážně a vysvětlil jsem jí pravidla. Volný vztah znamená, že jsou lidi spolu, protože je jim to vyhovuje, ne proto, že mají pocit, že se navzájem vlastní. Když se domluví, tak můžou mít víc partnerů, ale musí být všichni prověření ohledně pohlavních chorob.“
Brandy se na něj díval a uvažoval o tom, jestli to jeho ,nevázání se‘ je vážně nějaká životní filosofie, nebo spíš následek nějakých bolestných zkušeností z minosti.
„No, já teda mám radši klasickej monogamní vztah, i když v tom bývá žárlivost,“ řekl. „Nesnesl bych, kdybych se měl o holku s někým dělit.“
„To je rozšířený pojetí. A co si o tom myslí Rory?“ zeptal se blonďák.
Rory zaváhal. „No, podle mě když není vztah určitý závazek, není v něm zodpovědnost. A pocit že jsi někomu oddaný a on tobě, je přece velká romatika,“ začervenal se.
Sancho se zakřenil. „Umíte hezky formulovat názory, my tři bysme měli založit diskusní skupinu. Takovou Snídaňovou alianci.“
„To by se ti líbilo, ty vyžírko,“ ušklíbl se Brandy.
„Můžem se ve vaření střídat,“ navrhl Sancho.
Rory se srdečně rozesmál. „Už to vidím, vás dvě nemehla u sporáku!“
„To je výzva, Downhille! To musíme přijmout, nebo jsme totální sračky,“ podíval se Sancho s planoucíma očima na Brandyho.
Ten s ním zkřížil nůž. „My mu ještě ukážeme!“
„A všichni za jednoho… jeden za všechny!“ vybídl je Sancho vytlemeně. Rory převrátil oči, ale nůž s nimi taky zkřížil.
Tohle byl jistě začátek konce.
***
Rory a Brandy ani netušili, jak k tomu došlo, ale společné snídaně se Sanchem se u nich staly pravidelnou záležitostí. Jejich různorodá trojice si padla do noty a ranní posezení byla plná vzájemného popichování, výměn názorů i hurónského smíchu, který musel být z pátého patra slyšet až dolů na ulici.
Největší haló byt zažil, když Sancho a Brandy přistoupili k tomu, že se začali od Roryho učit vařit. Jelikož měli v téhle oblasti takové nedostatky, že pomalu nevěděli, jestli se vejce na tvrdo loupe před nebo až po uvaření, vzali to od nejzákladnějšího – což bylo krájení chleba. Když to jakž takž zvládli, pokračovali krájením dalších ingrediencí, pak dokonce rozklepáváním vajíček na pánvičku a nakonec i smažením.
„Tak tohle už je první meta!“ hulákal Sancho, v očích dětinské nadšení, když se poprvé sám potýkal s prskajícím hemenexem. „Pak mě oznámkuj, Rory!“
„Oznámkuju, neboj.“
„Zatím máš šestku,“ dodal Brandy.
„A desítku za styl?“ uculil se na něj Sancho. „Musím u vaření vypadat děsně sexy,“ pohlédl na svou puntíkovanou zástěru, pod kterou měl jen kraťase.
„Jo, děsně, šíííleně sexy,“ potvrdil mu to ironicky Brandy. „Se úplně potím.“
Když pak toho rána jedli trochu připálená vajíčka (za která dostal Sancho od Roryho trojku), Brandy se rozvykládal o dívce, Abigail, kterou potkal na potápěčských kurzech. Líčil klukům, jak je hrozně milá, zábavná, temperamentní, jak má sexy nohy a celkově všechno, že studuje sociologii a říkala mu, že ve volném čase se věnuje práci pro dobročinné sdružení Homes of Hope, které shání peníze pro děti z dětských domovů a pěstounských rodin a organizuje pro ně volnočasové aktivity.
„Další slušňačka, no mě z vás už hrábne, lidi,“ reagoval na to Sancho, zatímco Roryho dobročinná organizace upřímně zaujala.
Brandy pak vyprávěl, jak s Abigail blbli v moři, jak byli na večeři, která se vyvedla skvěle a potom na procházce po pláži.
„Zkrátka to vypadá nadějně,“ dodal. „Včera dokonce sama navrhla, že bychom spolu mohli mít trochu víc soukromí. Jenže nemá vlastní byt a já teď dal úspory za učebnice a na hotel nemám. Trapas, no.“
„Já klidně přespím jinde,“ nabídl se Rory.
„A kde jako?“ nechápal Brandy. Rory mohl přespat jedině tak v parku s bezdomovci, pokud věděl.
„Něco vymyslím,“ řekl Rory.
„Neblázni, nebudu tě nikam vyhánět,“ zavrtěl hlavou Brandy a pohled mu zalétl ke Sanchovi.
„Co koukáš na mě?“ povytáhl obočí blonďák. „Mám ti snad půjčit svoje komfortní apartmá s plazmovou televizí a válet se tady ve tvým smrdutým pelechu s blechama?“
Brandy rozčilením zrudnul. „Ne, vysírko! Chci se zeptat, jestli nevíš o nějaké dobré brigádě!“
„Jo, berou v gaypornu. U vchodu je leták.“
Brandy zatnul zuby a nutil se ovládat. Někdy byl Sancho fajn, ale častěji ho toužil praštit. „A co takhle Sunset Beach models, tvoje modelingová agentura? Nemohl bys tam za mě ztratit slovo?“
Blonďák na něj konsternovaně upřel své smaragdové oči. „Ty si teda fandíš, Downhille. Myslím, že ani já nemám dost kontaktů na to, abych někoho, kdo vypadá tak průměrně, jako ty, dokázal dostat do tak prestižní agentury.“
Brandy na něj zaraženě hleděl. Připadalo mu, že by na modeling mohl mít… a nebo snad ne? Alespoň jeho přátelé v Denveru mu to často tvrdili.
„Oh, tenhle raněný výraz jsem prostě musel vidět,“ liboval si Sancho. „No, tak jo, zjistím, co se dá dělat,“ ušklíbl se. „Obleč se nějak sexy a stavíme se tam dneska v pět. Víš co je to sexy?“
„Jo, vím, co je to sexy,“ odsekl Brandy.
Blonďák ho sjel skeptickým pohledem, jako by o tom silně pochyboval. „Ukaž mi svůj šatník.“
Brandy bouchl rukou s vidličkou o stůl. „Necháš mě to dojíst?“
„Ne,“ vychutnával si ho Sancho. „Okamžitě vstaň a ukaž mi šatník, nebo si to rozmyslím.“
Brandy odstrčil židli, div se nepřekotila a došel ke své skříni, kterou trhnutím otevřel. „Prosím!“
„Hnus,“ zhodnotil to Sancho, když zběžně prohrabal jeho vybledlá trička, vytahané mikiny a džíny. „Jsme stejně vysocí, budeš si muset půjčit něco ode mě. A nebo tam jít nahej.“
Brandy nešťastně zasténal. Do čeho se to proboha pouští?
***
Přesto ale po přednáškách dorazil do Sanchova bytu a pustil se před jeho obrovskými zrcadly do zkoušení oblečení.
Asi nejlíp mu sedly černé rifle a tričko bez rukávů s módním střihem, ve kterém se mísila bílá černá, tmavě modrá a stříbrná. Sancho mu k tomu dal ještě náramky a prsten na palec. Potom zašel do koupelny, vrátil se s tužícím gelem na vlasy.
„Pojď sem…“
„Co? Ne, nesnáším tyhle patlačky…“
„Přestaň si vymejšlet, Downhille.“ Sancho ho popadl a prsty mu prohrábl vlasy tak, že Brandymu připadalo, že mu tím lepidlem nějaké vyrval. „Myslíš snad, že nemám nic lepšího na práci, než se tady s tebou srát?“
Brandy uznal, že je to pravda a raději mlčel. Chce dobře placenou brigádu, tak zkrátka musí něco vydržet.
Když byl jeho účes hotový, Sancho na něj ještě vytasil matový pudr a než mu stačil Brandy zdrhnout, velikým štětcem mu rychlými tahy lehce objel obličej.
Brandy se s nešťastným výrazem otočil k zrcadlu. No… náhodou ale, celkový dojem nebyl vůbec špatný…
Tohle oblečení, které zvýrazňovalo jeho sportovní postavu, ukazovalo kousek jeho opáleného hrudníku, ramena i jeho dobře tvarované paže, mu opravdu slušelo a tmavé vlasy vymodelované do sexy rozcuchu podtrhly jeho souměrné rysy. Díky drobné vrstvě pudru vymizely nedokonalosti pleti a vynikly lícní kosti. I jeho tmavě modré oči vypadaly větší a výraznější… prostě mu to slušelo dvakrát víc, než obvykle.
Pocítil nutkání na sebe do zrcadla začít dělat svůdné ksichty, jako modelové na stránkách časopisů. Už asi chápal, proč tady Sancho zrcadla má. Samosebou kromě toho, aby před nimi mohl divoce souložit se svými partnerkami.
Sancho, který stál vedle něj v podobně módním ohozu, si jeho odraz kriticky prohlížel. „No, fasáda by ušla. Výšku na to máš. Teď mi ukaž, co umíš.“
„Co jako?“ nechápal Brandy.
„Jak se hejbeš.“
Blonďák sebral ze stolku dálkové ovládání a pustil do hudební aparatury čítající čtyři v rozích pokoje rozmístěné reprobedny rockovou muziku. „Projdi se, jako po molu a ukaž mi nějaký otočky a pózy,“ vyzval ho a posadil se do křesla.
Brandy na něj pořád hleděl, jako na blázna. „Hele, to snad není nutný… já se tam do toho nějak dostanu…“
„Ty jsi stydlín, Downhille,“ vysmál se mu Sancho. „V tom případě to můžeš rovnou zabalit. Modeling je o exibicionismu.“
„Já…“ zrozpačitěl Brandy. „To asi jen před tebou… že se známe… je to divný…“
Sancho protočil oči. „Proboha, nechci přece, abys mi dělal striptýz, ne? Hejbej se, nebo vypadni.“
Už zase ho komandoval. Brandy na něj vrhl nasupený pohled, pak se ale nadechl a vydechl a s největším sebezapřením se rozešel podél zrcadel – došel až ke dveřím, pak se otočil a vrátil se zpět. „Stačí?“ rozhodil rukama.
„Bože, ty dokonce i chodíš, jako vidlák!“
„Cože?!“
„Slyšel jsi mě,“ opáčil suše Sancho. „Co se tak hrbíš, prosimtě? A co je to klácení se? Námořnická chůze?“
„Neumím to jinak,“ opáčil kysele Brandy.
„Tak se to nauč.“
Sancho vstal z křesla a došel k němu. „Musíš do toho dát víc stylovosti, dát na jevo sex appeal! Narovnej záda a ramena,“ zatlačil mu je dozadu, „drž osu, zpevni břicho. Tady tohle,“ přehnaně napodobil ležérní klučičí chůzi s rukama v kapsách a nahrbenými zády. „Se na mole nedělá. Sleduj mě,“ řekl a došel klasickým modelingovým krokem k balkonu a zpět k němu. Byla to pružná energická chůze, jeho postava byla napřímená, ale přesto působil uvolněně.
„Jo dobře,“ zabručel Brandy. Věděl, že se trochu hrbí, ale k tomu mívali vysocí lidé sklon. Narovnal se a prošel se, zatímco se snažil držet ramena v ose.
„Lepší. Tak znovu.“
Blonďák si sedl, zapálil si cigaretu a sledoval ho, jak chodí sem a tam, jako blbeček. Pak znovu vstal.
„Dodej tomu modelingovej výraz. Představ si molo a lidi, reflektory, blesky foťáků. Tvař se znuděně a nad věcí. Vyzařuj sex appeal. Choď, jako by ti patřil svět. Je to jen role, ale tak jednoduchá, že ji musí zvládnout každej. Tak znovu,“ vyslal ho ukazovákem zpět před zrcadla.
Brandy si třel zátylek, který mu už z toho všeho nezvyklého šponování se zatuhl. „Ty si to vychutnáváš, co? Měl bys studovat režii.“
Sanchovi přes tvář přelétnul pobavený výraz. „Dělám specializaci na moderátorství a na televizní dramaturgii, která k tomu má blízko. Ale režije mě opravdu láká, rád komanduju lidi.“
„Nepovídej,“ ušklíbl se Brandy. „Tak fajn...“ Prodýchl se a vrátil se na své imaginární molo, přičemž se pokusil poctivě následovat všechny jeho instrukce.
S výukou modelingového image začali ve tři a za hodinu už toho měl Brandy plné zuby. Bohudík, Sancho uznal, že už udělal dost velké pokroky a nechal ho být.
„Dáš si něco k pití?“ nabídl mu a popošel ke svému prosklenému minibaru u okna. „Třeba brandy, co?“ povytáhl koutek v úsměvu.
„Mám radši vodku.“
„Tak to by ses měl přejmenovat.“ Blonďák vzal dvě nalité sklenky, jednu dal jemu a přiťukli si na budoucí úspěchy.
Brandy si najednou uvědomil, že mu vlastně ani nepoděkoval. „Sancho… dík. Vážím si tvé pomoci.“
Blonďák se jen ušklíbnul. „Nezmiňuj to.“ Hodil do sebe zbytek pití. „Odskočím si,“ řekl a odešel z pokoje.
Brandy se zatím se skleničkou v ruce rozhlížel po jeho prostorném obýváku. Sancho tady měl uklizeno, i když nijak puntíčkářsky. Jeho vkusný nábytek vypadal kvalitně a draze, stejně jako elektronika.
Brandy znovu pomyslel na to, že nechápe, jak si může žít tak na úrovni, když je student. I když Sunset Beach models byla známá agentura, stále byl jen brigádník a se všemi ostantími výdaji za školu mu to prostě nedávalo smysl. Věděl, že Sancho bydlí v Miami sám a příbuzné nikdy nezmiňoval. Nejspíš ale byl od některého z nich finančně podporovaný.
Brandy se rozešel po bytě a rozhlížel se. Sancho vlastnil profesionálně působící posilovací stroj a v rohu mu od stropu visel boxovací pytel. Občas slyšeli, jak do něj Sancho mlátí a kope, nejspíš dělal nějaký bojový sport. V předsíni Brandy zahlédl kolo s náramkem na měření tepu pověšeným na řidítkách.
Jak se rozhlížel dál, napadlo ho, že Sancho tady nemá žádné fotky přátel a rodiny. Pak mu ale zrak zalétl na poličku u postele, na které byly nějaké rámečky sklopené sklem dolů. Aha, takže spíš fotky měl, ale skrýval je před návštěvou. Pěkný tajnůstkář.
U okna měl postavené klávesy, kombo a ve futrálu kytaru. Hrát ho nikdy neslyšeli, ale zpívat občas ano. Byl opravdu dobrý.
Na dalších poličkách pod mapou USA uviděl velkou sbírku nejrůznějších suvenýrů z cest. U většiny nepoznával, co to vlastně je. Něco například vypadalo jako indiánská píšťalka, domorodá keramika, náramky, pomalované kamínky, vyřezávaný orel… vlastně to byly spíš dárky a upomínkové předměty, než klasické suvenýry. Radši na nic nesahal. Podle špendlíků zabodnutých na mapě byl Sancho snad úplně všude, i když Brandy nechápal, jak by to za svých devatenáct let mohl stihnout.
Další kus stěny zabírala knihovna s rozsáhlou sbírkou titulů. Některé z nich znal. Police nad stereem patřily originálním CD – byl zjevně fanouškem převážně rockové hudby od 90 let do současnosti. Brandy sám poslouchal úplně všechno. Možná by ho mohl poprosit, aby mu pár CD půjčil…
Měl taky hodně originálních DVDček. Brandy naklonil hlavu, aby mohl na tenkých hřbetech číst názvy. Byly tu všechny klasické kino hity, ale překvapilo ho, kolik má Pixarovek, Disneyovek a filmů od DreamWorks. Hledá se Nemo? Pobaveně se uchechtnul. Tak tohle by do něj opravdu neřekl.
Pak ho zaujala pootevřená skříňka u okna a nahlédl do ní. Zjistil, že je tam kromě jiných věcí několik balení kondomů a dvě poličky plné erotických pomůcek, lubrikantů a vibrátorů všech tvarů a velikostí.
Prohlížel si umělé gumové ptáky a neodolal, aby si jedno didlo nevzal do ruky a neprohmatal zvláštní materiál. Fakt jako ,živej‘. Byly na něm i vymodelované žíly. Bizardní…
„Hele, Downhille,“ uslyšel náhle za zády, „když jsem ti říkal, aby ses tu cítil, jako doma, to byla taková prázdná fráze, jestli jsi to nepochopil. Ve skutečnosti znamená ničeho se nedotýkej, nic nekonzumuj a hlavně nepoužívej.“
Brandy hodil umělého ptáka zpátky na poličku a zčervenalý ve tvářích se otočil. „Neřekl jsi, abych se tady cítil jako doma.“
„Dokonce.“ Sancho k němu došel. „Ale nedivím se, že tě má kouzlená skříňka tolik zaujala,“ otevřel ji naplno a namátkou vybral jeden mrňavý vibrátor, který stiskem zapnul, aby začal vrnět a světélkovat.
„Víš, tohle je důvod, proč se mnou každá touží spát, spát a spát…“ prohlásil samolibě, „dokážu je totiž udělat na tisíc způsobů. Chceš kurzy? Zadara.“
„Ne, dík,“ zahučel Brandy. „Já to dokážu i bez těhle hračiček. Není to náhodou pro impotenty?“
Blonďák se neurazil ani v nejmenším. „Je znát že o tom moc nevíš, začátečníku. Chceš rychlokurz?“
„Vážně nepotřebuju rady, díky Sancho,“ odvětil Brandy.
„Máš snad nějaký zábrany používat erotický hračky?“
„Ne. Jen je nepotřebuju, kolikrát ti to mám – “
„Jsi prostě prudér. Odkud že to jsi – z nějaké díry v Denveru? Co se vůbec divím…“
„Sklapni,“ zavrčel Brandy. „Já žádnej prudér nejsem. Vyzkoušel jsem už v sexu téměř všechno.“
„Ó vážně?“ pobaveně si ho přeměřoval Sancho. „Myslíš jako, že jsi zkusil většinu poloh z Kamasutry? A co třeba anál?“
„Samozřejmě. Má bejvalka to měla ráda.“
„Myslím jestli jsi ho zkusil TY. Nechal jsi partnerku, aby ti dráždila prostatu? Třeba něčím takovým?“ ukázal mu úzký vibrátorek.
Brandy pocítil rozpaky. „Ne.“
Sancho prohrabal skříň, našel jeden v originálním balení a hodil mu ho. „Zkus si to. Abys věděl, o co přicházíš. Raději ale ve sprše, vycákáš se přitom z podoby.“
Brandy se s ním o tom raději nedohadoval a vibrátorek strčil do kapsy. „Fajn, možná to zkusím. Mám jen jeden dotaz...“
„Jo?“
Široce se zazubil: „Kterej díl Toy Story máš nejradši?“
Sancho lapnul po dechu a tváře mu zrudly. Chvíli otevíral a zavíral pusu a nevzmohl se na reakci.
Brandy si tu vzácnou chvíli naplno užíval. Jen málokdo dokázal Sancha uvést do rozpaků. A lidé, kteří ho viděli červenat se, by se jistě dali spočítat na prstech jedné ruky. Bylo to skvělé zadostiučinění za tu buzeraci, kterou od něj dnes musel snést.
Sancho zúžil oči a zapíchl mu ukazováček do prsou „Ještě jednou… ještě jednou se mi budeš hrabat ve věcech a utrhnu ti hlavu.“
Brandy se zařechtal. „Ne díky, to si nechám ujít. Já osobně mám nejradši třetí díl, je ták dojemnej. Byl jsi na tom i v kině?“
„Downhille! Ještě slovo! Tohle ti vrátím, uvidíš,“ slíbil mu. Hodil didlo do skříně, sebral z postele svůj sportovní baťoh a hodil ho přes rameno. „Vyrážíme, je nejvyšší čas.“
„Ok, cinknu na Roryho.“
***
Brandy byl trochu nervózní, ale návštěva agentury probíhala nečekaně dobře. Netrvalo ani pět minut, co vešel do kanceláře Sanchovy šéfky Debory Miltonové a projevila zájem ho zaměstnat.
Debora byla asi čtyřicetiletá, módně oblečená dáma, která kralovala své přepychové kanceláři za širokým leštěným stolem z mahagonového dřeva. Vstala od něj a prošla se kolem Brandyho, aby si ho prohlédla ze všech stran. Potom ho požádala, ať si sundá tričko, a tak to celý v rozpacích udělal, doufaje, že nedojde na kalhoty. To už by asi zdrhnul.
„Hm, hmm…“ prohlížela si ho a pokyvovala. „Dobře stavěný, vysoký… sportovní postava, svaly tak akorát,“ komentovala svoje postřehy, „pohledná tvář… výrazné oči… romantický typ…“ Přikývla a posadila se zpět za stůl. „Takže, měla bych o vás zájem. Šlo by o fotomodeling po časopisy, i klasické předvádění na módních přehlídkách v nejrůznějších městech Floridy. Zkušenosti s modelingem už máte?“
„Ne…“
„Nevadí. Jste ochotný pracovat především po večerech a o víkendech?“
To se Brandymu moc nechtělo, ale kývnul na to. Suma ve smlouvě byla příliš velká, než by váhal.
„Jste ochoten předvádět i spodní prádlo?“
Brandy ztuhnul. „Hm…“
„Je v tom problém? Jste snad v intimních partiích podprůměrně vyvinutý?“
„Ne!“ vyhrkl. „Není v tom žádný problém…“ Vražedně se ohlédl po Sanchovi, který v křesle v rohu místnosti chcípal smíchy.
„V pořádku,“ napsala si něco do poznámek šéfka. „A souhlasíte s provizí deseti procen z vašich příjmů pro pana Sancha Kalimaca?“
„Cože? Proč?“ divil se.
„Protože vás přivedl. Abyste tomu rozuměl, je prakticky váš mentor a já jsem váš nejvyšší nařízený.“
Brandy na Sancha pohlédl s pootevřenou pusou. Tak proto ta ochota. „Ehrm…“ zachrčel. „Jistě. Souhlasím.“
Šéfka kývla. „Takže sepíšeme smlouvu. Přinesete mi ještě potvrzení o studiu a zdravotní prohlídkce,“ dodala.
Pak se zadívala na Roryho, který seděl vedle Sancha a tvářil se poněkud stísněně. „A co vy, mladý muži, vy nemáte zájem se k nám přidat? Jste velice půvabný.“
Rory překvapeně rozšířil oči a tváře mu zčervenaly. „Já.. hm.. ne, děkuju, paní Miltonová, já nemám zájem. V podstatě ani nemůžu.“
„Jakpak to?“ zajímala se sladce.
„No… já studuju na vysoké speciální pedagogiku a na praxích děláme s postiženými dětmi. Jejich rodiče jsou citliví na to, jakou má pedagog pověst. Kdyby věděli, že někde předvádím spodní prádlo...“
„Nemusel byste přece předvádět spodní prádlo,“ ustoupila ochotně. „Máte krásnou tvář a oči, to je vaše přednost. I když postava je taky dobrá. Mohl byste předvádět v katalozích oblečení. Rozmyslete si to,“ podávala mu vizitku.
„Dobře,“ zamumlal Rory, ale Brandymu bylo jasné, že na to není vůbec typ. Už svou brigádu měl a týkala se výpomoci dětem.
Kluci vyšli z kanceláře a procházeli se agenturou. Brandy měl pod paží ve složce novou smlouvu a nemohl věřit tomu, že se opravdu rozhodl stát se modelem. Dřív se těmhle „tupým panákům“ spíš posmíval. Ale co by člověk neudělal pro prachy? Ani jeho rodiče by z něj asi nebyli nadšení… Nejspíš by brali stejně, kdyby si přivydělával, jako striptér. Věděl, co mu řeknou, až se to dozví. Že na něj má město špatný vliv. Jenže to přece není pravda. Holky nestřídá, svědomitě studuje, drogy nebere a… a vůbec, k čertu už s rodiči a věčným obhajováním sebe sama! Proto přece vypadnul z Easton Walley.
„Proč jsme vůbec zkoušeli to chození, pane managere?“ utrhl se na Sancha.
„Ale, snad se nezlobíš, Brandýsku? Brzy to zúročíš, neboj se. A když přemluvíš Roryho, aby se trochu odvázal, můžeš být taky mentorem.“
„To spíš najde Nema,“ prohodil Rory.
Sancho probodl pohledem Brandyho, který v sobě dusil smích. Když se pro Roryho stavoval, tak mu stačil o Kalimacově zálibě v dětských animovaných filmech říct.
„Nesnáším tě, zmrde,“ sykl blonďák.
„Nápodobně, pane mentore.“
Prošli několik místností – šatny, fotoateliéry, make-up, zasedačky, posilovnu… všude bylo plno namakaných kluků v sexy oblečení s vyumělkovanými účesy. Povídali si, chechtali se a většinou se donekonečna prohlíželi v zrcadlech. Brandymu poprvé plně došlo, že Sunset Beach je ryze mužská agentura.
„Tohle mi připomíná Zoolandera,“ poznamenal. „Mají všichni tak slepičí mozek, jak se zdá?“
Sancho se zachechtal. „Někteří ano. Ale ten film dost přehání. Modeling není jen narcisismus, fet a orgie. Vážně. Taky se tady občas maká.“
Brandy převrátil oči a prosil nebesa, ať ho ušetří jeho bídného osudu.
V další půlhodině se seznámil s několika Sanchovými hezounskými kolegy a bohudík nebyli tolik vypatlaní, jak se obával. Mnohem horší byla vosková depilace chloupků v intimních oblastech, kterou byl před prvním focením nucen podstoupit.
„O tomhle jsi mi vůbec neřekl!“ rozčiloval se Brandy, když pajdal domů. Procedůra byla silně bolestivá a podrážděná místa, ač namazaná nejlepšími tišícími krémy, pořád pálila.
Sancho se zjevně přemáhal, aby se nesmál. „A šel bys do toho, kdybych se o tom zmínil? Ber to jako plus. Holky mají rády pěkně vyholený kluky. Až na to s Abi vlítnete, budeš za to vděčnej.“
„Přijdu si, jako bych nastupoval do porna a ne do modelingu,“ vrčel Brandy.
„Ono je to v lecčems podobný. Musíš dělat, co ti řeknou, předvádět svý tělo v roztodivných polohách… Seš prostě jen kus masa na prodej. Tvá duše nemá nejmenší cenu.“
„Ty to umíš podat tak, že toho snad začnu litovat.“
Sancho pokrčil rameny. „Je to jen práce, nesmíš to tak prožívat.“
Rory neříkal nic. Brandymu se zdál být nějak bez nálady a nezměnilo se to po celý zbytek dne, i když se ho pak doma snažil rozveselit. Rory tvrdil, že mu nic není, ale Brandymu připadalo, jako by měl neustále na krajíčku.
Slyšel ho pak v noci, jak z koupelny telefonuje. Někdy to tak dělával, když potřeboval slyšet svoji rodinu.
***
Ve dnech, které následovaly, byl Brandy hodně vytížený. Když nebyl na přednáškách, randil s Abigail a nebo trávil večery na focení. Postupně poznával světlé i stinné stránky života modela.
První věcí, kterou pochopil bylo, že prostředí modelingu je extrémně konkurenční a někteří jeho kolegové by se ho nejraději zbavili. Nebezpečí číhalo na každém rohu a tak se raději držel Sancha, který ho vždy nenápadně, ale včas varoval. Někteří kolegové mu například nabízeli multivitamin s projímadlem, aby celý večer proseděl na záchodě, další mu dávali marihuanový bochánek, vydávaje ho za medový perník, aby se na focení znemožnil a někteří se mu dokonce pokoušeli rozbít dveřmi nos, aby musel na chirurgii a nemohl fotit několik týdnů. I přesto, že byl terčem nejrůznějších ,žertíků‘, stále se snažil seznamovat, protože byl od nátury přátelský typ, jenže bylo mu čímdál jasnější, že v modelingu si zkrátka jede každý za sebe.
Pokud se s ním kluci bavili, tak se buďto nepokrytě smáli jeho přízvuku a jeho neposkvrněnosti městským stylem života, která jim připadala velice vtipná, bavili se pokládáním stupidních otázek, jako kolik má doma na ranči prasat a krav, a nebo mu tvrdili, že by měl zhubnout (váhou tady byli posledlí všichni) a dávali mu bulimické typy na to ,jak se vyzvracet‘.
„Řekni, jak ty si tady dokážeš sjednat respekt?“ zeptal se Sancha jednoho odpoledne, kdy sklesle seděl v šatně na lavičce a do ničeho se mu nechtělo. Sancho byl top modelem agentury, nejžhavějším zbožím, které se jim několikrát ročně pokoušeli odlákat do New Yorku, na mola, co znamenají svět, a přesto mu nikdo nepodrážel nohy, když vešel do dveří.
Blonďák jen pokrčil rameny a posunul si svůj módní klobouček víc do čela. „Nevím. Prostě na ně seru,“ prohodil a sjel se pohledem v zrcadle.
V Sunset Beach models se modelové dělili na „surfaře“ a „streetery“, ale většina z nich byli především absolutní zhýralci, kteří svoje honoráře prohýřili za šlapky, alkohol a drogy – lehčí i tvrdé, které se dealovaly ve velkém, dokonce i přímo v budově agentury.
Brandy pár dní Sancha sledoval, jestli náhodou v něčem taky nejede, ale zdálo se, že Sancho si občas zakouří trávu a tím to hasne. Pak si od něj dokonce vyslechnul varování, že by se rozhodně neměl poflakovat kolem zadních šaten, že tam jakási pochybná skvadra dealuje koks.
„Nejsem tvoje máma – to je Rorýček,“ řekl mu Sancho kysele, jako by chtěl naznačit, že mu na něm rozhodně nezáleží, jen si chce ochránit svoje investice. „Dělej si co chceš, ale měl bys vědět, že pokud tě tady někdo chytne zfetovanýho, na minutu letíš a ještě platíš odstupný.“
Brandy se o zadní šatny vůbec nezajímal a nakonec se smířil i s tím, že všude si zkrátka nové přátele nenajde.
Focení samotné ho postupně začalo docela bavit, jakmile ztratil původní ostych. Taky se mu líbilo vidět pak svoje fotky v časopisech a katalozích oblečení, a hlavně své rostoucí konto v bance.
Sport a posilování, kterému se musel povinně věnovat, pro něj bylo zábavou a poflakovat se po pláži, aby byl hezky opálený, mu taky nemusel nikdo přikazovat. Už mnohem míň ho bavily věci, jako hlídání váhy a zdravé životosprávy kvůli kvalitě pleti a BMI. Začal jíst na snídani Roryho müsli a nechal si od Sancha (svého věčně buzerujícího mentora) sestavovat jídelníčky plné zeleninových salátů, které byly rozdělené do porcí jako pro dítě. Když mu pak blonďák poručil, že musí ještě kilo zhubnout, aby se mu víc vyrýsovalo břicho, chtělo se mu dát mu pěstí.
Skoro tolik jako diety, Brandyho otravoval věčný boj s chloupky. Šel sice i na trvalou laserovou depilaci, jako všichni z agentury, ale jedna aplikace nestačila. Mezitím chloupky stále rostly a musely se odstraňovat klasicky.
„Jsem snad ňáká holka?“ nadával, když byl nucen probírat se časopisy o kosmetice a číst si články na téma ,jak zabránit zarůstání chloupků‘ a ,jak zvýšit lesk vlasů‘. Většinou to ale bral s humorem.
Rory se mu snažil ve všem pomáhat. Vařil mu zdravá jídla, vyhledával potřebné články na internetu a Brandyho fotky z časopisů lepil na nástěnku slávy, že prý musí mapovat jeho „veleúspěšnou kariéru“. Brandy mu byl vděčný za podporu a dával mu polovinu značkového reklamního oblečení, které neustále dostávali.
Přesto se mu zdálo, že kamarádovi v poslední době není schopný ničím udělat opravdovou radost. Rory byl často posmutnělý, nikam nechodil a jen seděl nad učením. Přesto pořád tvrdil, že se nic neděje, že je v pořádku. Brandy si o něj začínal dělat starosti.
***
Netrvalo dlouho a Brandy měl ,velkou premiéru‘ – jel na první módní přehlídku do nedalekého městečka Madison Hills. Na místě zjistil, že mají pokoje po dvou, a tak si vybral za spolubydlícího Sancha a s jistými obavami očekával, jaké to bude, strávit s ním celý víkend.
Nakonec to nebylo tak hrozné, jak si představoval. Se Sanchem byla zábava. Závodili, kdo udělá víc kliků a lehů sedů, přetlačovali se v páce, flusali z balkonu, kecali o holkách a o sexu, dívali se spolu na basetballové utkání a málem si při fandění vyřvali plíce, a když se později večer blonďák opil, dokonce se rozpovídal i o svých oblíbených Disneyovkách.
„Nejradši mám Auta od Pixaru. Jsem jako sporťák MacQueen,“ vykládal Brandymu se skleničkou vína v ruce a lehce se klátil po pokoji.
„Jsi egocentrickej frajer, ale máš dobrý srdce?“ chechtal se při pohledu na něj Brandy.
„Jaký srdce, Downhille? Já nemám srdce.“ Došel polonahý tak, jak byl, na balkon a vyklonil se do ulice. „Héj, kočko, nechceš za náma nahoru? Jsme tady dva mladí, krásní a nadržení! Dáme grupáč!“
„Zavolám policii, ty úchyláku!“ ozvalo se zpět.
Sancho se ladně otočil a zahýbal obočím. „Ne. Vzbuzuju v lidech pocity, se kterými si sami nevědí rady.“
Brandy, který ve větě poznal citát z filmu Auta, si překryl tvář rukama a smál se, až chrochtal.
***
Módní přehlídka se vydařila, i když byl Brandy před prvním výstupem tak pekelně nervózní, že měl hnačku.
Večer samozřejmě měla celá modelingová parta pařbu. Začali klasicky v baru, a pak se i s holkami, které sbalili, po půlnoci vloupali zpět do budovy, kde odpoledne byla přehlídka a hráli tam klasickou modelingovou hru ,Jak chodí...?‘. Spočívala v tom, že jeden z nich vždy vylezl na molo a ostatní na něj pokřikovali, čí chůzi má předvést. Návrhy zněly například: voják, bezdomovec, baleťák, dědula, šlapka, ale třeba i fretka na speedu, moucha nebo mimozemšťan. Výkony povzbuzené alkoholem byly perfektní a obecenstvo se pod molem rozsypávalo smíchy.
Brandy, který se stačil opít tak, že se po zbytek noci objímal se záchodem, si později pamatoval jen to, že Sancho byl dokonalá fretka na speedu a on že dělal chůzi Miachaela Jacksona, a pak skočil do publika, jako rockový zpěvák na koncertě. Bohudík ho nepustili na zem.
V neděli jel domů s pořádnou kocovinou, ale i s vědomím, že si vydělal na to, aby mohl Abi vzít na několik nezapomenutelných rande.
TBC...
2. kapitola: "Modeling a charita"
