SLASH POVÍDKY od Key

 

::.

 

„Udělal Sancho ten nákup?“ zeptal se Rory, který se právě vrátil z ranního běhání a sundával si z krku iPod. Opíral jsem si nohy o zábradlí a snídal na balkoně našeho studenstkého bytu, kochaje se výhledem na vycházející slunce nad mořem. V Miami bylo krásně i na podzim, to jsem z Denveru, odkud pocházím, neznal a nepřestával jsem si to užívat.

Naklonil jsem se dozadu směrem k vedlejšímu bytu a zavolal: „Sancho, máš ty vejca?“

„Jo, mezi nohama, na co je potřebuješ, Downhille?“ ozvalo se přidrzle.

Za chvíli se na balkoně objevil Sancho, jen v černých Kelvin Cleinkách a jako obvykle po ránu vystavil světu na obdiv své vysportované štíhlé tělo, zatímco si nechával vánkem profukovat své moderně sestříhané blond vlasy a labužnicky pokuřoval.

„Jasně, bejby,“ prohodil přes rameno a vyfoukl mi kouř do obličeje. „Tebe taky, bejby,“ řekl a mrkl na mě.

Odhadoval jsem, že v posteli se mu válí nějaká pěkná kočka, ale Sancho možná ani neví, jak se jmenuje, a proto ji oslovuje bejby.

„Sráči,“ odháněl jsem si rukou kouř z obličeje. „Měl jsi koupit aspoň vajíčka, saláty a jogurty, když jsi nám vyluxoval ledničku.“

„Zapomněl jsem, sorry. Včera jsem si nakupoval šminky.“

Věnoval jsem mu konsternovaný pohled. „A tys ještě žádný neměl?“ pokusil jsem se o vtip.

„Člověče neměl. A moje nová holka se nechce podělit. Pipina jedna.“

„A proč je potřebuješ?“

„Protože OSLAVA!“ rozzářil se, jak vánoční stromeček blonďák. Oslava byla v Sanchově světě omluvou pro cokoliv. Chudák Rory. Někdo tak plachý, jako on, bude mít určitě ze Sanchových představ, jak oslavit jeho narozeniny, trauma.

„Jdeme do gay baru, ne?“ pokrčil rameny Sancho.

„Do gay – ?“ začal jsem ohromeně.

„Kam jinam? Rory a Vinc si tam budou moc spolu zatančit! Ty bys je snad bral do obyčejnýho klubu plnýho homofobů?“

„Vlastně jsem myslel, že si uděláme oheň na pláži, nebo tak něco…“

„Ale nebuď suchar, ty vidláku jeden. Tys snad nikdy nebyl v gay baru?“

„Eh… ne… nějak jsem necítil potřebu tam jít,“ řekl jsem a uvažoval, co tam dělal on. Nejspíš tam byl s přáteli, nebo jen tak ze zvědavosti. Sancho rád prozkoumával všechno. Prostě herec.

 

Tak trochu jsem doufal, že Rory a Vinc budou pro můj nápad s ohněm, buřty a kytarou. Asi ve mně opravdu pořád zůstával kus maloměstskýho vidláka, když mám tyhle věci rád. Jenže oni byli tak nadšení a dojatí, že s nimi jejich heteráčtí přátelé jsou ochotní vyrazit do gay baru, že jsem neměl to srdce jim kazit radost a tvářil jsem se, jako bych to vymyslel společně se Sanchem.

„Vy jste fakt kámoši,“ rozplýval se Vinc. „Tak v pohodě a tolerantní… máme s Rorym štěstí...“

Blažilo mě, že mě někdo považuje za pokrokového člověka, i když v duchu jsem byl celý nesvůj z představy, že mě tam budou balit kluci. No, měly s náma jít i kámošky z Domovů naděje, takže jsem doufal, že když se budu držet jejich společnosti, nějak to tam přežiju.

 

Sancho to samozřejmě celé pojímal značně teatrálně a připravoval se na návštěvu gay baru, jako na divadelní roli. Zatímco Rory a Vinc vypadali úplně normálně, od nerozeznání od heteráků, jen prostě měli nastylované vlasy na party a svoje nejlepší trika a rifle, aby jim to na oslavu slušelo, Sancho k nám přeskočil na balkon v obtaženém černostříbrném triku bez rukávů s nápisem Brat (chuligán), které zdůrazňovalo jeho dokonale tvarovanou postavu a v moderně odrbaných riflích s řetízky, ale k tomu měl černé oční linky, které jeho zářivě zelené oči dělaly značně hypnotizující, černě nalakované nehty, spoustu náramků a své polodlouhé blond vlasy měl bláznivě aerodynamicky vyfoukané a plné třpytek. Když se ladným krokem kočkovité šelmy prošel po našem obýváku a ukázal nám sexy tanec plný vlnění boky, který tam hodlá předvádět, nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo brečet.

„Ty vole, tohle je co? Tvý teplý rockový já?“

Rory a Vinc na něj zírali s otevřenýma pusama a ptali se ho, jestli vážně chce, aby ho nějaký homofob zmlátil už po cestě, nebo aby ho tam rozvášnění nápadníci rozcupovali na kousky.

Sancho řekl, že ani jedno. „Nebojte, umím se o sebe postarat. A v klubu to bude taky v pohodě, protože…“ drapl mě za loket a zavěsil se do mě. „Už jsem zadaný,“ ukázal nám svůj oslnivý výzub.

„Tak to ani náhodou,“ vytrhnul jsem se mu.

Převrátil oči. „Nebuď pruda, Downhille. Vlastně to dělám i pro tebe. Myslíš, že tebe by jako nerozcupovali?“

Zamračil jsem se s pocitem mírné nevolnosti. „Chtěl jsem se držet Bonnie a Tashi…“

„V gay baru můžeš být s holkou třeba srostlej, jako siamský dvojče, nebo jí celou dobu vykusovat mandle, stejně to na tebe budou zkoušet a předpokládat, že jsi přinejmenším bi. Takže s tím moc nepočítej. Buďto randíčko se mnou,“ zaházel obočím, „a nebo si tam na ty nápadníky vem slzák, ty sexoši!“ Pokusil se mě plácnout po zadku a přísahám, že kdyby ten zmrd neměl hnědej pár v karate, tak ho přetrhnu.

Byl jsem nejspíš celý rudý, protože Rory a Vinc se při pohledu na můj výraz rozřechtali. Vážně, není nic zábavnějšího, než smrtelné rozpaky ztrapňovaných přátel.

Vzdal jsem to a rozhodil rukama. „Fajn. Ale ladit s tebou nehodlám. Žádný třpytky a maskara, na to zapomeň.“

„Klid, já jsem dost gay za nás oba,“ zavrtěl boky. „Ale občas mě musíš chytit za zadek.“

„Tak tos mě vážně uklidnil,“ ujistil jsem ho znechuceně.

Tentokrát už jsme dostali záchvat řehotu všichni čtyři.

 

Odpoledne po škole jsme se sešli s přáteli z HoH, předali Rorymu dárky, pokecali, trochu se přiopili a kolem deváté jsme razili na pařbu. Sancho mi ještě předtím v předsíni důkladně vysvětloval mou roli, protože předpokládal, že se to od něj, jako od ,režiséra‘ vyžaduje. Zjistil jsem, že podle scénáře, který si v hlavě sestavil, jsem velice žárlivý a majetnický přítel, že ho strašně miluju, což vyjadřuju tím, že mu roztouženě hledím do očí.

„Takhle,“ zíral na mě, jako by na mě hodlal zaútočit. „A taky mě občas můžeš obejmout,“ dodal a já cítil podivné šimrání v útrobách, když se ke mně znenadání přitisknul tělo na tělo a dal mi ruce kolem krku, jako kdyby mi chtěl dát hubana. Bylo téměř nepříjemné mít ho takhle blízko, protože byl hrozně intenzivní. A já především vůbec nebyl zvyklý dotýkat se kluků. Styděl jsem se a cítil jsem nedefinovatelný strach z neznámého, i když zároveň jsem věděl, jak je to směšné. Vždyť je můj kamarád, tak co je na tom být mu blízko? Bylo to, jako by mi četl myšlenky a po tváři se mu rozlil ten jeho typický vysíračský úsměv. Věděl jsem, že mě přinutí překročit i tuhle hranici, poznat i tenhle strach a postavit se mu tváří v tvář. Sancho mě učil odvaze, kterou bych jinak v životě neobjevil. Byl jsem mu za to vděčný. A nesnášel jsem ho za to.

„Co to tady děláte?“ nakoukl do předsíně Vinc.

„Mazlinkáme se,“ sdělil mu Sancho.

Vinc vyprskl smíchy a zase zmizel.

Odstrčil jsem ho od sebe. „Vole.“

„Bojíš se, co si budou myslet? Zrovna oni?“ smál se blonďák a potřásal nade mnou hlavou. Věděl jsem, že jsem tragickej případ, ale co jsem měl dělat? Nedalo se říct, že bych se nesnažil.

„Ber to s humorem,“ plácl mě po rameni Sancho a prošel kolem mě do obýváku. „Nemusíš si mě brát.“

Ušklíbl jsem se. „Abysme ještě dnes v noci nejeli do Vegas!“ zavolal jsem za ním. Uslyšel jsem jeho zachechtání.

 

Nakonec jsme šli do klubu Asylum, který na transparentu hlásal, že je ,pro všechny orientace bez rozdílu‘ a mě se trochu ulevilo, kdy jsem vešel dovnitř a zjistil, že to tady není jako v gay barech ze seriálu Queer as folk, jehož útržky jsem párkrát viděl v televizi. Asi by mě vyděsilo, kdybych vpadl do upoceného davu lidí zasypaných barevnými třpytkami a viděl vlnící se tanečníky v kožených oblečcích na vyvýšených pódiích. Ne, tady to bylo spíš jako v každém tanenčním klubu, jen byla na parketě většina dvojic menšinových. Heterosexuální pár jsem vlastně zatím zahlédl jen jeden, zato tu našla ,asyl‘, spousta klučičích a dívčích dvojic. Jo, bylo to tady v pohodě.

Taky jsem si všiml, že sem chodí pařit dost singlových heterosexuálních holek. Nejspíš proto, že tady měly příležitost se pobavit, aniž by se musely potýkat s balícími útoky a osaháváním od nadržených nápadníků. Co se týkalo zdejších kluků, někteří byli klasičtí gayové, jako z vtipů s růžovými tričky, ale spousta byla úplně obyčejných, jako Rory a Vinc.

Sancho se svou supersexy image patřil k výraznějších typům, takže přesně, jak jsme očekávali, vzbudil pořádné pozdvižení. Stačilo, aby sešel po schodech a málem jsem slyšel, jak klukům padají čelisti na podlahu. Několik se jich servalo o to, kdo ho půjde oslovit, ale nakonec to neudělal ani jeden, protože jim nejspíš vytekly nervy. Zahlédl jsem i pár nepříčetně zamilovaných výrazů, nejspíš láska na první pohled.

Sancho své slintající nápadníky okázale ignoroval a posadil se na barovou židli. „Downhille, budeš na mě taky jenom zírat, nebo mě požádáš o tanec?“

Převrátil jsem oči. „Nejdřív se na to zdovolením vožeru, jo?“

Objednali jsme si pití a když se k nám připojili i Rory a Vinc s kamarádkami, zahájili jsme oslavu.

 

„Hele a co pupíkový panáky?“ navrhoval iniciativně Sancho a vyhrnoval Rorymu tričko. „Měli bysme našeho oslavence pořádně oharašit, ne?“ křenil se.

„To teda ne!“ chytil Vinc Roryho za pas a přitáhnul si ho k sobě. „Jedinej s kým dneska bude harašit, jsem já.“

Políbil ho na ucho a plachý Rory trochu zrudnul. Nikde jinde se takhle neprojevovali, ani doma před námi moc ne. Zjišťoval jsem ale, že mi to vůbec není nepříjemné. Naopak. Bylo hezké vidět je projevovat si něžnou náklonnost, protože jsem dobře věděl, jak moc jsou do sebe zamilovaní. Možná to bylo alkoholem, ale byl jsem z nich vyloženě dojatej, jak holka.

Rory a Vinc se pak s kamarádkami z HoH odebrali na parket a začali v hloučku tančit. Vypadali, že se dobře baví, protože se co chvíli zalamovali smíchy. Já se ale rozhodl ještě nějakou dobu strávit se svým „přítelem“ na baru. Připadalo mi to tam jaksi bezpečnější. Mylný dojem.

„Krasavče, dal by sis trs? Nebo šuk?“ oslovil oplzle Sancha jakýsi opilý zrzek a položil mu ruku na rameno.

 „Ne díky, jsem zadanej,“ kývl Sancho bradou směrem ke mně.

Kluk mě sjel hodnotícím pohledem. „No, klidně pak můžu obstarat i tvýho přítele,“ prohlásil nadrženě a hrábl si do rozkroku, aby srovnal jeho obsah. Prohnala se mnou vlna vzteku. Vstal jsem tak prudce, že se za mnou převrátila židle a zaujal jsem výhružný postoj. Kluk, když uviděl, jak moc jsem vytočenej, jen zvednul ruce a zacouval zpět do davu.

Sednul jsem si. „Takovej ubožák,“ zkonstatoval jsem a hodil do sebe zbytek vodky.

„Ty by ses kvůli mě popral!“ přitiskl si ruku k srdci Sancho, který by si s někým takovým poradil levou zadní.

„Ne kvůli tobě,“ otráveně jsem ho setřel pohledem, ale pak mi zacukaly koutky. Praštil jsem ho do ramene a rozesmáli jsme se, jak paka.

„Tak jdeš trsat?“ pohodil těmi svými šílenými vlasy směrem k parketu, kde pařili Rory a Vinc.

Ošil jsem se. „Musí to být?“

Sancho pokrčil rameny, jako by chtěl říct: Jestli tady chceš zůstat tak na ráně? Seskočil z barové židle a přidal se k naší pařící partě. Po očku jsem sledoval, co tam ten vůl předvádí. Začala hitovka z 90 let You ain’t seen nothing yet (Ještě jste nic neviděli) a kus parketu se musel rozestoupit, aby udělal prostor Sanchovým energickým tanečním kreacím. Vypadal, jako nějaká gay superhvězda, která tady natáčí klip pro MTV. Adam Lambert, nebo tak, jenže blond.

Bonnie a Tasha smíchy brečely a Rory a Vinc mávali na mě, ať se k nim připojím. Nejspíš mě chtěli vidět takhle trsat se Sanchem. No to nikdy. Blonďák na mě zpod ofiny drze mrkl černě orámovaným okem a pak chvíli tančil jen pro mě, lákaje mě k sobě gesty i svůdnými výrazy, za které bych mu nejraději jednu vrazil. Normální sráč to je, ne kamarád.

„Ahoj! Chceš si zatančit?“ ozvalo se mi u ucha. Oslovil mě někdo od hlavy k patě růžový. Okamžitě jsem byl na nohou a na úprku.

Prodral jsem se davem k Sanchovi.

„To od tebe nebylo pěkný!“ křikl na mě přes hudbu a kývl bradou směrem k mému nápadníkovi. „Zlomil jsi mu jeho růžový srdce.“

Nasupeně jsem se na něj škaredil. On se ale pořád přidrzle usmíval a vlnil se, jako tanečnice RnB. „Smím prosit?“ vztáhnul ke mně ruku.

„Ne.“

„Proč ne?“

„Je to trapný.“

„Downhille, co je trapnýho na tom, tančit s klukem v gay baru?“

Došlo mi, že má pravdu. Tady to byl naopak standart. Povzdychnul jsem. Tak jo. Fajn. Podíval jsem se na Roryho a Vince, kteří trsali a povzbudivě na nás kývali. Pomalu jsem se začal uvolňovat ze strnulého postoje a začínal jsem nesměle tancovat.

 

Prostě jsem nechápal, jak k tomu došlo. Klub měl nejspíš dobrou atmosféru, která člověka sváděla k tomu, aby se odvázal, nebo hráli fakt dobrý hity, netušil jsem, ale v každém případě jsem už za půl hodiny pařil, jak blázen. S výzubem na tváři jsme se Sanchem ve dvojici vytvářeli improvizované taneční kreace a cítil jsem se tak skvěle, že jsem se musel pořád smát. Holky nás při tanci fotily a pořád dokola opakovaly, jak nám to spolu sluší, jak se k sobě hodíme, že bysme spolu měli chodit a podobný pindy. Celkově vypadaly, že se jim klučičí pletky moc líbí, protože vždycky když se k sobě Rory a Vinc víc přitulili, pištěly a málem se skládaly do mdlob nadšením. Sledovaly taky cizí páry a tváře jim rudly vzrušením, kdykoli uviděly nějaký ten klučičí polibek, nebo sexy tanec tělo na tělo. Už jsem chápal, proč tak hrozně chtěly s náma do gay baru. Normálně si tady spokojovaly svoje úchylky. Měl jsem z nich dost.

Nejšťastnější ale vypadal Rory a to mě opravdu dělalo radost. Tahle komedie se Sanchem nakonec nebyla tak hrozná a plnila svůj účel. Popravdě jsem se cítil ve své roli čímdál líp a se Sanchem jsme natřásali těla v čímdál větší blízkosti, jak jsme si zvykali na překračování hranic osobního prostoru. Nebo spíš jak jsem si na to zvykal já. Vyřechtaní jsme do sebe žduchali boky, vlnili se proti sobě, nebo těsně za sebou, různě se proplétali, otírali a při otáčkách se chytali za pas a za ruce. Na baru jsme samozřejmě všichni pravidelně doplňovali a lehce zvyšovali hladinku, což se projevovalo nejrůznějšími způsoby…

Kolem půlnoci jsme se ke mně Sancho naklonil a drze mi olízl rty - já ho za to ani nezabil, jen jsem se chechtal. Za pár minut jsem mu to dokonce vrátil. No co, vypadal chutně! A když už show, tak pořádná, ne? Holky se pravděpodobně na místě udělaly a Rory s Vincem třeštili oči a nemohli z nás smíchy, očividně nadšení, jak odvázané heterácké přátele mají. Naše hravé flirtování se jim dost líbilo.

No, mě se taky líbilo… možná až moc. Nedokázal jsem rozlišit, jestli jsem příliš opilej, nebo je Sancho opravdu tak sexy, jak mi najednou připadal. Znovu mě šimralo v břiše, kdykoliv mě objímal a přidávaly se k tomu další, velice příjemné pocity, když u toho provokativně vlnil boky. Zkrátka byl jsem z toho všeho blbnutí nadrženej, jak hovado.

„To chození s tebou se mi začíná líbit,“ pošeptal mi zadýchaně do ucha.

„Mě to chození s tebou taky,“ odpověděl jsem podobně a olízl mu lalůček. Zasténal a přimáčkl se ke mně víc. Bylo to fakt v pytli, protože jsem cítil, že jsme oba tvrdí.

 

Ještě že jsme se o čtvrt hodiny později začali sbírat, abysme podnik opustili, dokud jsme ještě byli schopní jít po svých. Rory a Vinc, kteří se poslední půlhodinu otevřeně muchlovali, se moc těšili do postýlky. Tu jsem jim byl ochotný poskytnout a jako obvykle jít přespat k Sanchovi. Dneska jsem z toho ale po pravdě měl trochu obavy.

 

Když mě pustil do svého bytu, rozbušilo se mi srdce. Koukal jsem strnule do tmy a čekal, než rozsvítí. Cítil jsem pulsující tvrdost v rozkroku a rudly mi tváře, protože Sancho si toho určitě všimne. Tady už jsme nebyli v klubu a nemuseli jsme dělat show. Co si o mě pomyslí?

Vypínač cvakl a světlo zalilo předsíň a obývák. Stál jsem zády k němu a rozhlížel se, jako bych v jeho bytě byl poprvé. Věděl jsem, že bych měl udělat nenápadný odsun na záchod a postarat se o sebe, jenže to bych se musel otočit a…

Zaklepal mi na rameno. Prudce jsem otočil hlavu a pohlédl mu do tváře. Sebevědomně se usmál a kývl bradou směrem k mému rozkroku. „Chceš s tím pomoct?“

Nečekal na odpověď, obešel mě a zatímco já jsem lapal po dechu, vyjevený tou drzou nabídkou, sáhl mi na pásek a začal mě bez okolků rozepínat, ve tváři stále ten svůj zářivý, vysíračský úsměv. Zachvěl jsem se a v jediné vteřině se má šokovanost přelila v ostrý chtíč, který se mě plně zmocnil. Ty vole, rozepíná mi kalhoty...

Začal jsem ostře, zrychleně dýchat. Zacvakala přaska a ozval se zvuk rozepínání zipu. Jeho ruka mi vjela do kalhot a přes látku trenýrek sevřela moje ztopoření. Vzrušením se mi zatmělo před očima a chraplavě jsem zasténal. Moje ruce jako by měly vlastní rozum, vrhly se na jeho pásek a zip a doslova z něj oblečení strhávaly. Mezitím mi ho vytáhl ze spodního prádla, nečekal na nic, plivnul si do dlaně a začal mě dráždit.

Z úst se mi vydral téměř zoufalý sten, zatnul jsem prsty do jeho ramene a přitáhl se k němu, zatímco jsem roztřeseně uvolňoval jeho penis ze sevření látky spodního prádla.

Pod prsty jsem ucítil důvěrně známou hedvábnou tvrdost a projela mnou další ostrá vlna vzrušení. Rychle jsem po ní rozetřel sliny smísené s jeho předšťávou a začal jsem mu laskavost oplácet.

 

Stáli jsme tam přitisknutí k sobě, rudí a uřícení, hrudníky se nám oběma prudce dmuly a pokoj plnily zvuky naší vzájemné masturbace. Nikdy jsem tohle s žádným klukem nedělal, ale měl jsem dojem, že Sancho ano, jinak by u toho nemohl být tak suverénní.

Naše pohyby nabíraly na horečnatosti a křečovité naléhavosti a potřeba být si blízko a vzrůstající pocit chlípnosti nás přiměl dotýkat se špičkami jazyků, obkružovat je a splétat, až se naše ústa přisála k sobě v opravdovém, drsně vášnivém polibku.

„Sancho…“ popadal jsem užasle dech, když jsme se odtáhli. Zasmál se. Začal mě tlačit dozadu a stahovat mi kalhoty úplně. Shodil na zem i vlastní a odkopnul je stranou. V ponožkách jsme si klekli proti sobě na postel, podsadili pánve, takže naše údy stály proti sobě, jako tasené šavle a pokračovali v honění a dychtivém olizování jazyků s obnovenou vervou.

Po chvíli jsem už dokázal jen mít opřenou bradu o jeho rameno, vší silou mu ho masírovat, přerývaně dýchat, jako by se o mě pokoušel záchvat a křečovitě stahovat břicho. Cítil jsem, že už se to blíží, že už budu… už…

„Downhille,“ šeptal. „Notak… notak…“ povzbuzoval mě do rytmu vlhkých zvuků a horké poryvy jeho dechu mi ovívaly ucho, zatímco jeho zkušená ruka mi ho zpracovávala tak fantasticky, že se mi kroutily prsty na nohou. Cukalo mi v něm a byl čímdál tvrdší, v páteři mi kulminoval ten známý pocit a…

Sancho mi chlípně olízl ušní lalůček a já se celý zatnul, rozkrokem mi projela prudká křeč a závratně jsem se udělal. Při prvním výstřiku jsem zdusil výkřik přitisknutím obličeje k jeho zpocenému krku, při dalším jsem ho do krku kousl a zalykal se slastí. Třetí a čtvrtý mu už jen vypulsoval na prsty. Pocítil jsem mohutný příliv blaženého uvolnění a zhluboka jsem vydechl.

„Proboha…“

Celý jsem se třásl. Žádná holka mě nikdy neudělala takhle.

„Downhille,“ zavrčel.

Uvědomil jsem si, že ho pořád ještě držím v ruce. Snažil jsem se ve svém omámeném stavu sebrat, znovu mu ho silně stisknout a pokračovat.

„Jo,“ zavrčel mi do ucha skrz zaťaté zuby. „Jo, jo, to je vono…“ Sevřel svou ruku kolem mé a naváděl mě do správného rytmu. Byl ostrý, trhavý, stejně, jako jeho dech. Dal jsem do toho poslední zbytky energie a s jeho asistencí jsem ho po pár minutách dostal taky na vrchol. Zaryl mi přitom prsty do ramene takovou silou, že jsem tušil, že budu mít modřiny.

Pak jsme se oba znaveně svezli na postel a vydýchávali se.

 

Asi jsem na chvíli usnul, protože když jsem se probral, nebyl vedle mě a slyšel jsem sprchu. Taky jsem ji potřeboval. Byl jsem umazaný od spermatu a měl jsem zpocené vlasy. Namáhavě jsem se posadil a stáhl si ponožky. Svěsil jsem hlavu. Připadalo mi, že to je asi všechno, co ještě dnes večer dokážu.

Našel mě tam tak sedět a zasmál se. „Downhille, co děláš? Počítáš si vajíčka? Jestli máš tři, jako obvykle?“

Cukl mi koutek. Ten vůl má nějak dobrou náladu. Asi že mě dostal. Začervenal jsem se a přinutil se vstát.

„Jdu do sprchy,“ oznámil jsem mu a prošel kolem něj do koupelny. Zavřel jsem se do sprchového koutu a pustil na sebe osvěžující vlažnou. Bylo mi sice trochu divně, ale ne tak moc, jako bych čekal. Možná nejsem zase až taková pruda… A nebo jsem ještě příliš opilej, než abych reagoval adekvátně... Ale nebylo to přece nic tak vážnýho, prostě jen taková… ,kamarádská výpomoc‘. Nebyli jsme do sebe zatraceně zamilovaní. Jen jsme si to navzájem zatraceně dobře udělali. Usmál jsem se a prohrábl si pod proudem vody vlasy. Jo, zatraceně dobře.

 

***

 

Ráno jsem se probudil vedle něj v posteli, s rukou kolem jeho pasu a slintal mu za krk. Poněkud v rozpacích jsem se odtáhl a Sancho něco ze spaní zamumlal a přetočil se na bok. Kolem očí měl pořád zbytky linek.

Vzpomněl jsem si na naše včerejší ródeo a nezapomněl se pořádně červenat.

Sancho se s mručením důkladně protáhl a otevřel oči. „Nazdar,“ zazubil se.

„Nazdar…“

„Vezmeš si mě?“ udělal na mě obličej.

Praštil jsem ho a smál se. „Kriple.“

„Proč ne? Myslel jsem, že se ti to líbilo. Mě se to taky líbilo,“ mlsně přimhouřil zelené oči. „Kdyby sis to někdy chtěl zopakovat, jsem k dispozici.“

„Wow… ty seš neuvěřitelnej…“ vrtěl jsem hlavou. „Fakt jsem myslel, že se budeš aspoň trochu stydět.“

„A za co jako?“ založil si ten chlípník ruce pod hlavou a mrknul na mě.

„Tys tohle nedělal poprvý, že ne?“

Pokrčil rameny. „Já nejsem slušňák, jako ty. Počkej… ani ty už nejsi!“ vysmál se mi s takovým gustem a potěšením, že se mi ho chtělo znovu praštit.

„Takže o to šlo? Zkazit mě?“

„To taky, ale potřeboval jsem to a ty taky, takže se to nabízelo,“ znovu pokrčil rameny. „Jsem ale rád, že nezačínáš s nějakou hysterií a krizí orientace a kdesi cosi. Mladí experimentují.“

Převrátil jsem oči. „Ale počkej… neřekneš to nikomu, doufám, ani Rorymu, nebo Vincovi?“

„Proč proboha? Tohle je mezi náma,“ řekl Sancho samozřejmým tónem. Posadil se, zívnul a prohrábnul si vlasy. Pak se zašklebil a frustrovaně nahlédl pod přikrývku. „Ranní stání,“ zkonstatoval a podíval se na mě.

Taky jsem měl v rozkroku trochu tuho, ale obořil jsem se na něj: „A co já s tím? Včera na to byla nálada, ale nehodlám si tady s tebou tady hrát na Zkrocenou horu, jasný?“

„Jasný, člověče,“ smál se a vstal z postele. Zcela vztyčený pták mu zapéroval. Povytáhnul na mě obočí, jako by si myslel, že si to rozmyslím. Odtrhl jsem oči od jeho rozkroku a mrštil po něm polštář.

„Di do háje!“                

Chechtal se a drbaje se na zadku poněkud toporně vyrazil do sprchy. Praštil jsem sebou na postel a po chvíli jsem slyšel tekoucí vodu a jeho… hlasové projevy. Znovu jsem si vzpomněl na včerejšek. Ruka mi putovala po těle dolů do rozkroku, hladil jsem si třísla a pak se pod dekou začal dráždit. Mezitím jsem se rozhlížel po nějakých kapesníčcích, nebo po čemkoliv, do čeho bych se mohl udělat. Nenašel jsem nic a tak jsem pokračoval s tím, že to snad chytím do dlaně.

Po chvíli mi začalo být hrozné horko a tak jsem se odkopal a pokračoval. Snažil jsem se být hotový rychleji, než se vrátí ze sprchy a bohudík se mi to povedlo.

Když jsem ho pak míjel s potřísněnou rukou, významně se na mě podíval a prohodil: „Vím, cos tady dělal, ty špíno.“

Otočil jsem se a nakopnul ho do zadku. Když jsem se zavíral ve sprše, slyšel jsem jeho pobavený smích.

 

Naše nemravné tajemství mi moc starost nedělalo, rozhodně jsem kvůli tomu nepochyboval o své orientaci. Naopak, začal jsem být v těhle záležitostech o dost uvolněnější. Nechával jsem Sancha, ať se mnou dál laškovně flirtuje a v podstatě jsme v tom show pro naše přátele, které jsme započali tenkrát večer, pokračovali. Rory a Vinc to vycítili a chovali se v naší společnosti ještě mnohem uvolněněji a přirozeněji. Častěji se šmajchlovali na gauči, když jsem byl doma, zamilovaně se objímali a špitali si. Ve čtvrtek jsme si s nimi vyrazili ve čtyřech na výlet na skály a říkali jsme tomu „dvojrande“. Když jsme se fotili na vyhlídce, dostal jsem od Sancha další pusu a já už se ani nečervenal. Byl jsem na sebe velice pyšný, jaký se ze mě stal tolerantní i odvázaný heterák. Přesto jsem ale začínal být poněkud nervózní z toho, co bude, až spolu budeme zase někdy sami, protože Sancho dělal různé mnohoznačné narážky, ze kterých jsem vydedukoval, že nejspíš předpokládá, že mezi náma dojde na další hrátky.

 

Uvažoval jsem, že až nás Rory poprosí, jestli bysme jim mohli zase nechat na noc byt, že nemají kde jinde zůstat, řeknu Sanchovi, že to raději necháme jako jednorázovou záležitost, kterou nebudeme opakovat, kdyby s něčím začínal. Tím by se všechno vyřešilo a zase by to mezi námi bylo jako dřív. Pokud si Sancho touží pohrát s něčím ptákem, určitě má v divadelním souboru dost ochotných nápadníků. Slyšel jsem, že herci jsou svou flexibilitou v sexuální oblasti pověstní. Sancho byl zářný příklad.

 

Když jsme spolu večer zase jednou seděli na balkoně a kecali, jako dřív, pustil jsem to z hlavy. Sancho byl v pohodě, jako dřív a přesně to jsem chtěl. Povídali jsme si, popíjeli drinky a chechtali se na celé potemnělé parkoviště, nad kterým byl Sanchův balkon. Ani ne z alkoholu, měli jsme jen na chuť, spíš z dobré nálady. V domě svítilo už jen pár světýlek, včetně našeho a Roryho a Vince vedle.

V jedné tišší chvíli jsme je na okamžik zaslechli. Vzdychání a rytmické vrzání matrace. Okamžitě jsem zrudnul a pocítil znepokojivé vzrušení.

Sancho se pousmál jedním koutkem. „Ti mají teda výdrž… to už jsou snad dvě hodiny, ne?“

„Vždyť spolu taky týden nebyli,“ prohodil jsem celý zrudlý a zadíval se jinam. Čekal jsem nějaký nemravný návrh, ale nedostavil se.

„No jo, to je láska. Měli bysme jim nechávat soukromí častěji,“ řekl Sancho a zase se rozhostilo ticho, které občas protnulo zasténání, které znělo, jako Roryho hlas. Vstal jsem.

„Já jdu dovnitř, přijdu si tady jako šmírák.“ Pohlédl jsem na Sancha, který vypadal zaposlouchaně a jeho rozkrok byl trochu vzedmutý. „Kalimacu!“ zavrčel jsem na něj. „Přestaň být prase!“

Odpovědí byl blonďákův zářivý výtlem a lišácké jiskřičky v očích. A jéje.

„Já jdu dovnitř,“ zopakoval jsem rozhodně a odsunul jsem prosklené balkonové dveře, abych mohl projít do ložnice.

Protáhl jsem se a napadlo mě, že bych si mohl dát před spaním sprchu. Ta vždycky bodla. A mohl bych si tam preventivně ulevit, abych nebyl v pokušení.

Vešel jsem do koupelny, odhodil jsem svršky na zem a pustil si vlažnou. Pak jsem vstoupil bosýma nohama na kluzkou kachličkovou podlahu sprchového koutu a zavřel za sebou poloprůhledné dveře.

Prohrábl jsem si prsty vlasy a v zápětí jsem uslyšel kroky. Trhnul jsem sebou a zjistil, že Sancho je v koupelce. A ještě to přes dveře vypadalo, že ze sebe taky kvapně stahuje oblečení. Zatracenej nadrženej bastard! Co si myslí? Že prostě vždycky dostane, co chce?

„Hele, co tohle má bejt?“ zahlaholil Sancho tak hlasitě, abych ho přes tekoucí vodu slyšel. „Drze si zabíráš mou vlastní sprchu, aniž by ses zeptal! Už se tady normálně roztahuješ, jako doma, Downhille. Měl bych ti asi zkopat prdel, ale že mám dneska velkorysou náladu… vykouřím ti místo toho péro. Co ty na to?“

Polilo mě horko a polotvrdý penis mi okamžitě ostře zapulsoval a stavěl se do pozoru. Vrhl jsem rozčilený pohled do svého rozkroku. „Ne,“ řekl jsem mu důrazně.

„Cože?“ zaťukal kloubem prstu na sklo Sancho. „Špatně jsem tě slyšel…“

„Di doprdele!“

„Cožééé?“ opakoval Sancho, jako by byl totálně nahluchlý a naklonil se ke sklu obličejem natolik, že i přes matnost skla jsem rozeznával jeho rysy. Sancho se pootočil na stranu a přitiskl jednu polovinu tváře se široce otevřeným okem, které poťouchle koukalo dovnitř na mě.

„Říkám VYKOUŘIT PÉRO, slyšíme se dobře? Přepínám!“

Blbec jeden!

Zacukaly mi koutky, ale připleskl jsem na sklo dlaň, abych oku zakryl výhled. Sancho se přesunul o kus dál a nalepil na sklo rty, jako přísavku, vyvalil oči a začal sát, takže ve vteřině vypadal, jako akvarijní sumeček.

Už jsem v sobě smích nedokázal dál udržet a vyprskl jsem.

Sancho přidal jazyk a začal se se sklem vášnivě šmajchlovat. Pak se mlaskavě odlepil a znovu zaťukal. „Pusť mě dovnitř, ty prudo. Už ti ho někdy hulil kluk? To je úplně nejlepší zážitek na světě, to ti garantuju.“

Zachvěl jsem se chtíčem, ale chvíli jsem se sebou ještě musel bojovat, než jsem dveře doopravdy otevřel. Měl jsem pocit, že už to nechávám zajít příliš daleko, mnohem dál, než jsem kdy chtěl. Jenže odolat téhle nabídce jsem prostě nedokázal.

Sancho vstoupil dovnitř, úd mu stál jako svíčka a v očích měl neskrývanou touhu. Chvíli mě hypnotizoval pohledem, pak za sebou zavřel dveře a přistoupil ke mě blíž.

Pousmál se, věnoval mi krátký drsný polibek a řekl: „Něčeho se drž, Downhille.“

Pak pomalu klesnul na jedno koleno, líbaje postupně můj trup, břicho a podbřišek. Dal jsem na jeho radu a než se Sanchova horká ústa pevně sevřela kolem mého údu, stačil jsem se drapnout rukama horních okrajů sprchového koutu. V zápětí jsem byl rád, že jsem to udělal, protože tohle bych nedal, kdybych se nedržel. Kolena se mi brzy podlomila a roztřásla.

Sancho mi ho kouřil tak náruživě a s takovým požitkem, že to bylo až obscénní. Nevěděl jsem, co mě vzrušuje víc; jestli ten pocit sžíravého vzrušení, ke kterému mě Sancho svou vybroušenou technikou dokázal dovédst, pohled na jeho ústa, plná mého penisu, a nebo slyšet jeho nespoutaný hlasový projev, kterým vyjadřoval svou rozkoš. Vibrace jeho hlasu ještě umocňovaly můj prožitek, zatímco jsem se u zdi sprchového koutu svíjel, jako na mučidlech. Střídavě jsem řval a ostře lapal po dechu a Sancho, povzbuzený mou reakcí, do toho šel čímdál dravěji. Nezapomínal přitom ani na něžné pohrávání si s mými varlaty.

Věděl jsem, že co chvíli budu, nedalo se to prostě vydržet. Přerývaně jsem oddechoval, drtivě svíral okraje sprchového koutu a vzrušení ve mě bodavě kulminovalo až k bodu, kdy mi křečovitě zatuhly všechny svaly a slabinami se mi prohnala ostrá žhnoucí vlna slasti, následovaná mocnými kontrakcemi orgasmu. Zařval jsem při něm, až se to v koupelně zvonivě rozlehlo v několika ozvěnách.

Sancho polykal moje prýštící semeno a ruka mu kmitala ve vlastním klíně. Přes mokré vlasy spadané v obličeji jsem zahlédl, jak se udělal na podlahu a tře si penis dál, aby z něj dostal všechno, zatímco vysával do poslední kapičky ten můj.

Jakmile nechal můj ochabující úd vyklouznout ze svých úst, vyřízeně jsem se svezl po stěně a zavřel oči.

„Díky,“ zašeptal jsem. „Bylo to fantastický...“

„Neříkal jsem to?“ uslyšel jsem jeho nanejvýš spokojený hlas.

 

„Ty vole, kolik ptáků jsi musel vykouřit, že seš v tom tak dobrej?“ zeptal jsem se Sancha, když jsem pořád ještě zmátožený a oblečený jen v trenýrkách, vrávoral ze sprchy do pokoje.

„Ne moc. Jsem přirozenej talent.“

Smíchy jsem zachrochtal. „Ty máš talent prostě na všechno, že?“

„Už to tak bude…“ Vzal mě kolem pasu a strhl mě směrem ke své prostorné posteli, kam jsem překvapeně dopadl.

„Co to…?“

„Snad zase nechceš spát na gauči? Postel je mnohem pohodlnější.“

„Ale to je blbý furt takhle spát vedle - “

„Proboha,“ převrátil oči. „Kouřil jsem tě, tak co je na tom vedle sebe spát?“

To je fakt, pomyslel jsem si.

Zůstal jsem tam a dostal jsem i vlastní deku a polšťář, abych se mohl pohodlně uvelebit. Nechtělo se mi řešit, že je ujeté takhle vedle sebe spát, jako bysme byli milenci. Řekli jsme si dobrou noc a brzy na to usnuli.

 

Nad ránem jsem zjistil, že Sancho je zloděj dek, i polštářů. Málem jsem vybuchl smíchy, když jsem ho uviděl ležet na nakřečkované hromadě lůžkovin a blaženě slintat. Já sám byl bez polštáře i deky a moje ranní stání tak bylo odhalené světu. Začervenal jsem se a jednu deku jsem z pod něj začal tahat, abych se mohl přikrýt.

„Co děláš, je brzo…“ zavrčel, protože si myslel, že ho už budím.

„Ukradl jsi mi deku!“

„Mrffhh.“

„Já věděl, že to řekneš.“

Pousmál se jedním koutkem a trochu se nadzvedl, abych deku mohl vytáhnou. Uviděl jsem, že stojí i jemu. Odvrátil jsem se a rychle se do deky zachumlal. Sice jsem si potřeboval ulevit, abych mohl dál spát, ale nechtělo se mi vstávat, bylo docela chladno a vymrzlá koupelka mě moc nelákala. Kdybych byl sám, tak si to udělám pod dekou a ještě aspoň na dvě hodiny zaberu. Takové dilema.

Prohlížel jsem si Sancha, který vypadal, že už zase spí. Sledoval jsem chvíli jeho dech a když jsem se přesvědčil, že zloděj dek je v říši snů, otočil jsem se k němu zády a vklouznul si rukou do spodního prádla. Potichu jsem se dráždil, hryzal se do rtů a hlavou mi běžely žhavé vzpomínky na to, jak mě Sancho včera kouřil. Vzrušovalo mě to tak strašně, že mi bylo jasné, že za chvíli budu.

A v tom ze mě byla stažena deka. Myslel jsem, že to Sancho udělal ve spaní, tak jsem se otočil, že si ji prostě vezmu zpátky, ale uviděl jsem jeho rozjařený, vytlemený ksicht a legračně rozčepýřené blond vlasy.

„Hezká show po ránu. Až s tím budeš hotovej, obstaral bys i mýho?“ sáhl si do rozkroku a smyslně zasténal.

„Sakra, ty jeden zmrde šmíráckej! Masturbace je čistě osobní, soukromá záležitost, mohl bys to respektovat? A vrať mi deku.“

„Čistě osobní a soukromá, hm. Proto jsi nešel do koupelny, ale rajcuješ mě tady. Vidím v tom skrytý motivy.“

Cukl mi koutek. „Můj skrytej motiv je leda ten, že je mi mimo postel zima, když je pět ráno.“

„Ále, výmluvy, výmluvy. Sundej si trencle.“

„Sancho…“

„Tohle nemůžeš dělat někomu, jako jsem já, a pak couvat, jsem sexuální maniak,“ zazubil se predátorsky a v zápětí mě objal kolem pasu, přitiskl se svou horkou nahou kůží na moji a náruživě mi zlíbal rameno, pokračoval na krk a ucho, zatímco mi hladil břicho a přejížděl na hrudník, kde mi prsty dráždil bradavku. Zasténal jsem a začal prudce, přerývaně oddechovat.

V tom se odtáhl a převalil se zpět na svou polovinu. Frustrovaně jsem zavrčel a otočil se. „Co sakra?“

„No, jaký to je? Nažhavit a ponechat?“ vysíral mě.

Protočil jsem rezignovaně oči a stáhnul si trenky z boků. Člověk opravdu nemůže vlézt do postele s někým, jako je Sancho a myslet si, že se bude jen spát. Včera jsem byl naivní.

Mlsně se zadíval na můj pyšně stojící úd, a pak si stáhnul spodní prádlo taky. Lehnul si blíž ke mně a kývnul. „Tak do toho.“

Pochopil jsem, že chce, abych honil sebe a zároveň i jeho. Připadal jsem si, jako nějaká neplacená ruční služba, ale asi si to za ten fantastickej včerejšek ve sprše zasloužil, takže jsem si naplival do dlaní a pustil se do toho.

Bylo to velice erotické a oba jsme brzy byli hotoví. Když jsme si utírali břicha kapesníčky, řekl jsem: „Když už jsme u skrytých motivů, už chápu, proč jsi mi nabízel pohodlný spaní. A já vůl si myslel, že ti jde fakt o mý pohodlí.“

„Cožéé?“ tvářil se jako nevinnost sama Sancho, ale nesežral jsem mu to.

 

***

 

V dalších několika týdnech náš zábavný erotický vztah ustoupil poněkud do pozadí, protože Sancho si nabrnknul v novém divadelním představení holku a vypadalo to, že to s ní myslí vážně nejméně do premiéry. Byl jí úplně okouzlený, jako pokaždé svými dívčími objevy a u člověka s jeho sexuálním apetitem to znamenalo, že té chudince nedal skoro pokoj. Nejdřív jsem si z něj dělal na tohle téma srandu, když jsme se potkali na balkoně, ale postupně jsem si začal připadat poněkud osamnělý a vynechaný. Rory a Vinc na gauči už zacházeli tak daleko, že to přede mnou málem dělali, Sancho za zdí řádil s Valerií, že se zdálo, že zbourají celej barák a já jsem si mohl leda tak v koupelně dělat samoobsluhu.

 

I když jsem se tomu bránil, padla na mě moje klasická sebelítostivá depka. Coural jsem se po pláži a vzpomínal na Eriku. Na doby, kdy jsem byl doopravdy zamilovaný, miloval se z lásky a myslel si, že je to navždycky. Bože, to bolelo. A ještě víc mě mučil ten můj pocit beznaděje, že už nikdy nedokážu navázat s dívkou tak silné pouto, jako tenkrát k ní, mé první lásce. Bylo mi jasné, že už ji asi mám idealizovanou, jenže tohle se nedalo rozumem potlačit. Musel bych potkat holku, která bude ještě úžasnější, než vzpomínka na Eriku, a to se mi zatím nepodařilo. Když se to tak vezme, byl jsem asi nejspokojenější, když jsem měl pletky se Sanchem… Vybavilo se mi, jak blonďák vypadal, když byl jako akvarijní sumeček přisátý na skle sprchového koutu a tiše jsem vyprskl smíchy. Sancho byl úžasnej magor, se kterým nikdy nebyla nuda. A byl zatraceně dobrej v posteli. Ty blbosti, co jsme spolu dělali, byly mnohem lepší, než všechny úlety na jednu noc s holkama z baru, které jsem kdy zažil. Povzdychl jsem. No to jsem teda dopadl. Ještě začnu žárlit na Valerii.

 

Nakonec jsem dospěl k nevyhnutelnému rozhodnutí – musím si najít holku a zase to zkusit. Třeba to tentokrát vyjde a bude to ta pravá. Ale nesmí to být jen na jednu noc, musím se pokusit o delší vztah.

Díky svému modelingovému vzhledu jsem se nemusel ani moc namáhat. Stačilo v potápěčském klubu trochu dát najevo zájem a Lean, drobná japonská míšenka, která mi připadala hezká i inteligentní, se chytila, jako rybička na háček. Chodila na stejnou univerzitu, jako já, dokonce se mnou měla společné hodiny biologie a velice ji zajímal můj obor, takže jsme měli počátečních témat dost. Ona sama studovala psychologii, což mě upřímně řečeno trochu stresovalo, protože mi připadalo, že mě pořád rozebírá a analyzuje. Buďto to byl koníček, nebo už počínající profesionální deformace. Byla ale zábavná a šibalská a to se mi na ní líbilo. Měla jiskru.

Výhodou taky bylo, že měla vlastní byt, takže jsme nemuseli vymýšlet nějaká složitá škatulata se spolubydlícími, abysme mohli být sami.

V posteli byla vášnivá a tak trochu úchylná, což mě bavilo. Byla na svazování a divoký drsný sex, ječela u toho a hryzala mě, jako tygřice. Brzy se vytasila i s nejrůznějšími podivnými pomůckami, jako byl například jakýsi olejíček, kterým mi potřela genitálie a já je pak měl v jednom ohni a myslel jsem, že umřu, pokud se neudělám a pak, když jsem se udělal, myslel jsem, že umřu i tak, protože jsem nevěděl, jestli je to slast, nebo spíš bolest, co cítím. Po tomhle zajímavém zážitku se vytasila s análními korálky, které do mě při sexu vstrčila a vytáhla je právě ve chvíli, kdy jsem vyvrcholil a já opět řval, jako tur. A příště pro mě měla zase něco nového.

Příliš brzy se ale začala nudit, nebo mi to tak aspoň připadalo, a začala být náladová. Někdy se mnou chtěla spát celou noc, mučit mě a odměňovat a jindy zase byla nedobytná, jako pevnost třeba celý týden, utrhávala se na mě a byla ironická a jedovatá (i když neměla krámy).

Připadalo mi, že ji snad štve hlavně to, že ze mě nedokáže vytáhnout úplně všechno, dostat se až na dno mé duše. Řekl jsem jí povrchně o Erice, ale nikdy jsem to nechtěl příliš rozebírat a nechat si nechat dělat hlubinnou psychoterapii, kterou mi navrhovala. A taky jsem si nechával pro sebe všechno, co jsem dělal se Sanchem, protože jsem se za to před ní styděl. A nebyla to vůbec její věc, ne?

Jenže Lean byla chytrá a všímavá a to, co ji zajímalo a fascinovalo na psychologii úplně nejvíc, bylo lidské sexuální chování. Stačilo jí když jsem ji o víkendu vzal na plážové posezení u ohně, kde byli moji přátelé z HoH, Rory, Vinc a taky Sancho a jeho Valerie, (která se kolem něj pořád nadrženě obvíjela).

Podle toho, o čem jsme mluvili, na co jsme vzpomínali a jak jsme se vzájemně pošťuchovali, nebo snad z pohledů, či z čeho, Lean vydedukovala naprosto přesně jaký je ten chybějící kousek skládačky, který hledala. Uculovala se celý večer, jako vševěd a hrozně mě tím dráždila.

 

„Takže ty jsi na blonďáky,“ šťouchla do mě loktem v taxíku, když jsme jeli domů. „To je sexy. Mohl jsi mi to říct.“

Odvrátil jsem se díval se z okýnka. Tváře jsem měl úplně rudé. Jak to mohla poznat?

„Nestyď se. Není to zase tak neobvyklé. Velké procento lidí v určité části života najde zalíbení v jedinci stejného pohlaví. Zvlášť v mládí.“

„Hmm.“

„Vypadal, že mu chybíš,“ prohodila po chvíli.

„Cože?“ otočil jsem se.

„Chybíš mu. Řekla bych, že je pravděpodobně bisexuál, a že pro tebe má slabost. Ty jsi typický heterosexuál s nějakými těmi bisexuálními sklony, které má v podstatě docela dost lidí… Můžeš si to s klukem náramně užít, zvlášť když je tak půvabný, jako on, ale můžeš být i bez toho. On ne, nebo spíš nechce být. Sexuální energie bisexuálů má vyváženější ženský a mužský princip, proto chtějí mít v životě obojí.“

„To jsi poznala jen z pohledu na něj?“

„Poznala jsem toho víc. Zabývá se uměním, ne?“

„Jo. Studuje hereckou školu, tančí, režíruje…“

„A má taky bohaté životní zkušenosti na svůj věk. Má to v očích.“

„Jo, to je fakt... Jeho máma byla herečka, taková praštěná hipísačka, tahala ho s sebou s kočovným hereckým souborem po celých státech. Prožil tak dětství a všechny prázdniny. Bylo to prý dobrodružný, ale často těžký. A v šestnácti mu umřela mladší sestra. On se rozhodl skončit s kočovným životem, začít studovat a makat na kariéře. Od té doby se o sebe stará sám.“

Usmála se. „Obdivuješ ho.“

Něco jsem zabručel a odvrátil se znovu k okénku. Na to nemusel mít člověk doktorát z psychologie, aby to poznal. A kdo by ho neobdivoval? Byl originální, zábavnej, inteligentní, odvážnej, znal celej svět…

Jen se tiše zasmála, a pak už mlčela po zbytek cesty. Já přemýšlel o tom, co říkala. Chybím mu. S bodnutím u srdce jsem si uvědomil, že i on mi chybí. Dnes večer, když jsem ho viděl chechtat se a zahlédl to známé jiskření v jeho výrazných zelených očích, jsem chvílemi pocítil až bolestně intenzivní sentiment.

Faktem bylo, že jsem potřeboval, aby člověk, se kterým mám sex, byl zároveň i můj nelepší kamarád, nebo kamarádka. Rozhodně jsem nepotřeboval mít milenku – psychoterapeutku. Lean mi už v podstatě lezla krkem. Nejspíš věděla i to.

 

***

 

„Šťastnej Novej rok!“ přihrnul se Sancho s Valerií do mého a Roryho bytu, kde se letos pořádala Silvestrovská pařba. Byli navlečení do santovsky červenobílé a měli všude rolničky, jak dvě paka. Zasténal jsem a dolil si šampaňské. Nedokázal jsem uvěřit, že se s ní pořád ještě tahá. Takový sukničkář a už má tříměsíční vztah. Co komu chce dokázat? Já se s Lean skoro už nevídal. Chodila teď pořád na nějaké psychologické kurzy a ležela v učebnicích. A věděl jsem, že občas taky leží pod svým profesorem etiky, což bylo jistě průpravné a mnohem víc ji to naučilo o etice, než celá kopa skript. Dokázal jsem nad tím jen protáčet oči. Občas jsme se sešli a spali spolu, protože jsme oba měli svoje potřeby a bylo to pohodlné, jenže o vztahu se už mluvit nedalo.

 

Přišlo ještě několik přátel z HoH a Silvestrovský večírek mohl začít. Na Vánoce jsme byli všichni doma u rodin, takže jsme si to vynahrazovali a předávali si dárky. Bylo pořádně veselo. Jen mě trochu štvalo, jak se mě všichni pořád ptali na Lean. Říkal jsem jim, že nevím, kde je a že mi to nevadí. Dívali se na mě, jako by mi nevěřili. Copak jsem vážně vypadal, tak zoufale? Nalil jsem do sebe další alkohol, abych působit dostatečně vesele, jako se na Silvestra patří a dál jsem je přesvědčoval, že mi nevadí, že se mnou na Nový rok nebude moje přítelkyně.

„Novoroční polibek dostanu od vás, holky, ne?“ mrkal jsem na kamarádky z nadace, které zrovna byly nezadané a všechny mi slíbily, že mě zlíbají tak, že se z toho nevzpamatuju. Začal jsem si připadat velmi milován.

O něco později jsem si zašel na balkon, trochu se provětrat, protože uvnitř bylo vedro a všiml jsem si tmavé siluety v rohu s červeným žářícím bodem cigarety.

„Sancho!“ zasmál jsem se. „Co se tady schováváš, ty psycho?“

„Čekám na tebe. Chci ti dát dárek.“

„Ale tos nemus - “

„Ale sklapni, Downhille,“ řekl s úsměvem a zvedl krabici, kterou měl u nohou.

„Tady na to neuvidím.“

„Jen to otevři.“

Poslechnul jsem a odklopil víko. V krabici byla kruhová nádobka s věrnou nápodobou mořského dna, ve které se zelenými laserovými paprsky úplně dokonale odvíjel cyklus bioluminiscence mořských řas. Byla to fascinující miniaturní podívaná na můj nejoblíbenější podmořský jev, jehož zahlédnutí kdysi, když jsem byl kluk, mě dovedlo ke studiu podmořské biologie. Vyprávěl jsem o tom Sanchovi, ale netušil jsem, že by mu to mohlo utkvět. Jenže on si to pamatoval a ještě dal jistě nehorázné prachy za takhle nádherný dárek.

„Sancho…“ vydechl jsem dojatě a sevřelo se mi hrdlo.

„Prosimtě, nerozsypávej se mi tady,“ smál se.

Zelená zář z krabice ozařovala jeho obličej a dodávala jeho očím tyrkysový nádech. Strašně jsem ho chtěl popadnout a zlíbat, ale na balkon mohl co chvíli někdo vtrhnout. A Sancho byl zadaný, připomněl jsem si. Přinutil jsem se toho nápadu vzdát a prodýchl jsem se.

„Děkuju. Proti tomuhle je můj dárek blbost.“

„Ale prosimtě.“

„Zajdu pro něj.“

Byl to nový foťák, protože Sancho se zmínil, že mu starý někdo ukradl. Byl to dost drahý dárek, ale mě teď připadal nějak nedostatečný. Sancho měl naopak nefalšovanou radost a peskoval mě, že jsem za něj dal tolik peněz.

„Klidně jsi na mě mohl ušetřit. Třeba mě zatáhnout někam do aleje a udělat mi to,“ zašeptal mi do ucha, „to by mi na Vánoce bohatě stačilo.“

Když se ode mě odtáhl, byl jsem zářivě rudý, jako vánoční žárovička a v rozkroku jsem cítil pnutí. Snažil jsem se působit nenápadně a odsunul se ke stolu s občerstvením, ke kterému jsem sklopil hlavu. Pokoušel jsem se to rozdýchat, jenže vzhledem k tomu, jak dlouho jsem neměl sex a jak šíleně mě Sancho vyrajcoval, to bylo dost těžké. Pořád mě chce, Lean měla pravdu. A já chci jeho, to jsem nemohl popírat.

V tom mi v kapse zavibroval mobil. Uvítal jsem to, jako rozptýlení. Vydoloval jsem mobil z kapsy, a když jsem SMS zprávu otevřel, stálo v ní: CHCI TI HO VYKOURIT. TVUJ S.

Zasténal jsem.

Tohle ne…

Celý zrudlý jsem se zadíval na Sancha, který se tvářil, jako by nic a dál postával v hloučku brebentících holek, se svou přítelkyní zavěšenou na lokti.

Chudák holka, napadlo mě. Ale to nakonec není moje věc.

Zvolil jsem na mobilu napsat odpověď a naťukal jsem: CHCI TI STRIKAT DO PUSY. B.

A odeslal to.

Když Sanchovi pípla SMSka, poodešel z hloučku stranou.

„Kdopak mi píše?“ divil se na oko. „Teda… Downhille… píše mi nějakej úchyl. Myslím, že to nahlásím na policii,“ prohlásil s netečným výrazem.

„Radši mu odpověz,“ řekl jsem.

Sancho začal ťukat.

DEJ MI HO TAM, BRANDYSKU A OSUKEJ ME TVRDE. TVUJ S., došlo mi po chvilce a vzrušením se mi udělalo mdlo. Kristepane…

PROSOUSTAM TE SKRZ MATRACE, TVUJ B.

OH, BOZE JO! CHCI TE!!!

A JA TEBE.

Posílali jsme si obscénní SMS a pocházeli nenápadně po bytě, dostatečně daleko od sebe, aby si naše uřícené výrazy nikdo nemohl spojit. Párty pro mě naprosto ztratila význam, i všichni přítomní. Když na mě někdo mluvil, vůbec jsem ho nevnímal. Když se se mnou chtěly holky vyfotit, omluvil jsem se, že mi není dobře.

ZA 5 MINUT U ME, došlo mi nakonec.

Skousnul jsem ret. Byl jsem v průšvihu, byl jsem v zatraceně velkým průšvihu. Ale věděl jsem, že to udělám, že za ním půjdu. Prostě jsem tomu svůdnýmu bastardovi nedokázal odolat.

 

Kradl jsem se jako zloděj po potemnělé chodbě, aniž bych si rozsvítil a tiše zaklepal. Dveře jeho bytu se potevřely a Sancho mě rychle vtáhnul dovnitř. Přibouchl, zamčel a vrhnul se na mě hned v předsíni. Přirazil mě ke dveřím, stisknul mi v pěstech vlasy a drsně mě líbal, zatímco já z něj nedočkavě strhával oblečení.

„Fakt mě chceš šukat?“ oddechoval mi prudce na rty a trhnutím mi rozepnul zip.

„Jo, chci tě šukat,“ procedil jsem skrz zuby a přisál se znovu na jeho rty.

 

Moje dřívější zdrženlivost byla ta tam. Před třemi měsíci to pro mě s klukem byla úplně nová, poněkud šokující záležitost. Byl jsem v pozici heteráka, který byl sváděn k hravým experimentům s bisexuálním kámošem a při každém kroku jsem se zdráhal. Jenže teď už bylo všechno jinak. Nebál jsem se toho a bylo mi jedno, že Sancho je kluk. Věděl jsem jen, že je šíleně sexy, že ho nezřízeně chci a jaká škoda by byla si to potěšení odpírat kvůli stupidním předsudkům.

 

Přesunuli jsme se do pokoje, zamčeli jsme i na balkon a zatáhli závěsy. Zbývalo jen doufat, že se do Sanchova apartmá nebude nikdo z oslavy dobývat, nebo že ho tady nebude hledat jeho holka. Věděl jsem, že tenhle plán má trhliny, ale to jsem teď nebyl schopný domýšlet. Snažil jsem se především co nejdřív zbavit oblečení.

Sancho už byl nahý a házel na postel ze zásuvky nočního stolku, co budeme potřebovat. Lubrikant, anální vibrátorek, kondomy, ubrousky. Jeho perfektní tělo přitom bylo ozářené jen lampičkou na stolku a já nechápal, jak jsem si mohl dřív klučičích půvabů nevšímat. Sledoval jsem, jak se mu pod kůží vlní svaly zvýrazněné hrou světla a stínu, jeho souměrné křivky... Zbožňoval jsem dívčí tělo, pudově mě vzrušovalo, ale tohle, to byla zkrátka estetická fascinace.

Skočil jsem na postel a nehodlal to prodlužovat už ani vteřinu. Popadl jsem Sancha za boky a strhnul ho blíž k sobě do lehu. Sevřel jsem pevně kořen jeho penisu a poháněn hladovým chtíčem jsem ho pohltil do pusy.

Ucítil jsem na jazyku hořkoslanou chuť jeho předšťávy a cukání ve ztvrdlých tkáních a zaplavil mě zvláštní nový pocit, rozhodně ne nepříjemný. Zašmejdil jsem jazykem po spodní straně a dávaje si pozor na zuby jsem se pokusil vzít ho hlouběji. Vnímal jsem Sanchovo křečovité chvění, jeho prsty zatnuté v mých vlasech a slyšel jeho zoufalé vzdechy. Povzbuzený jeho reakcemi jsem začal sát a pohybovat hlavou kousek nahoru a dolů. Zjišťoval jsem, že i mě se kouřit ho klukovi líbí, a že mě to dosud nepoznaným způsobem vzrušuje. Přidal jsem pohyby rukou a nasadil pravidelný rytmus.

Bylo to určitě úplně začátečnické kouření, ale zřejmě moje nadšení vynahradilo chybějící techniku, protože Sancho se mi pod rukama doslova svíjel a zajíkal se slastí. Ještě že vedle duněla hudba a hluk párty, takže nás nikdo nemohl slyšet. Na chvíli jsem to přerušil, potřel jsem lubrikantem malý vibrátorek, zapnul na max a přičinlivě mu ho tam strčil, zatímco jsem pokračoval v kouření. Sancho zasykl a celý se prohnul rozkoší, jako luk.

„Kristepane, kde se v tobě tohle vzalo, Downhille?!“ lapal po dechu a roztahoval pro mě doširoka stehna.

„Já nevím,“ zazubil jsem se na něj, zatímco jsem v něm rejdil vrnícím vibrátorkem a připravoval si ho tak na penetraci. „Já nejsem psycholog, jako Lean. Říkala mi, že ty jsi nejspíš bisexuál a já že jsem heterák… typickej… tak sakra nevím, jestli je zrovna tohle typický,“ olízl jsem lačně jeho péro ze spodní strany a ocumlal špičku. „Ale nebudu to asi řešit.“

„Správná řeč,“ sípal Sancho, a pak mě začal odstrkovat. „Už můžem.“ Přetočil se na břicho. „Přilej olej a píchni ho tam,“ křenil se přes rameno.

Kývl jsem a rád jsem mu vyhověl.

Sáhl jsem po kondomu a jakmile se mi podařilo ho narolovat, připravil jsem se za něj. Opíral jsem se o postel jednou rukou a koleny a druhou rukou si držel bolestivě tvrdý penis. „Můžu?“ dýchl mu do ucha.

„Musíš,“ zašeptal Sancho.

Nasadil jsem se na otvůrek a zatlačil. První proniknutí probíhalo mučivě pomalu, protože jsem ho nechtěl poranit. Pamatoval jsem dobře na anální sex se svými přítelkyněmi a věděl jsem, že se musím obrnit trpělivostí. Hladil jsem ho a líbal jsem ho za krk, na ucho a na ramena. Sancho si chvílemi hryzal předloktí, ale pořád mě povzbuzoval, ať nepřestávám, že to půjde, že jen vyšel ze cviku, protože to už nejmíň rok nedělal.

Nakonec se dostatečně uvolnil a já se mohl zasunout až po kořen. Od té chvíle už sténal jen vzrušením.

„Ah bože to... to je…“ smál se zadýchaně Sancho a evidentně nenacházel slov. Držel se čela postele a vypadal, že s mým penisem v zadku snad umře slastí. Já měl podobné pocity. Byl tak těsný, že jsem musel zatínat zuby, abych hned nevyvrcholil.

„Fakt to nebolí?“

„Ne. V pohodě,“ zachraptěl Sancho. Sáhnul dozadu a třesoucí se rukou mě pohladil po boku. „Zkus se hýbat.“

O kousek jsem se povytáhnul a začal jsem vlnit pánví. Sancho blaženě zasténal a hodil hlavou dozadu.

„Oh ano, to je vono… tenhle úhel je…“

Přitiskl jsem rty k jeho uchu. „Jakej?“

„Fantastickej… dráždíš mi prostatu.“ Sancho s úsměvem vytočil hlavu dozadu a políbili jsme se. Pak mrknul. „Tak jdeme na to?“ Věnoval mi jeden ze svých nejnestydatějších úšklebků a začal rázně vlnit boky. Sám tak do sebe můj penis vsouval a zase vysouval.

„Sancho!“ zasténal jsem zoufale. Miloval jsem tuhle jeho náruživost, ale zabíjel mě tím. Přitisknul jsem se k němu víc, pevně ho držel a začal ve stejném rytmu přirážet proti němu. Cítil, jak sebou Sancho škube v ostrých přívalech vzrušení. Ani jeho sprostá pusa nezahálela. „Ah ano!“ řval, totálně bez sebe. „Jo – Jo! - Ah Brandy – jo, píchej mě -- píchej mě,“ pobízel mě zadýchaně. „Ah ano -- to je tak skvělý - to je skvělý…“

V blaženém deliriu jsem ochotně přidával na ráznosti i rychlosti pronikání. Chytil jsem se čela postele pro oporu, chlípně mu olizoval ucho a skoro celý se vytahoval a zase zasouval, abych tu jeho dech beroucí těsnost cítil po celé délce.

Sancho měl tvář přitisknutou k matraci, pootevřená ústa, oči zavřené a dlouhé řasy se mu chvěly. Podle trhavého pohybu jeho ramene se zároveň s mými pohyby uspokojoval rukou. Pokoj plnilo vrzání postele, naše hlasité oddechování a zvuky soulože.

„Aah Brandy,“ zajíkal se rozkoší, „tvrději…“ zatnul svaly a stiskl mě uvnitř sebe. „Notak!“

Zaklel jsem. Zapřel jsem se a začal přirážet tak mocně, až mě bolely boky. Sancho se drapl rukama okrajů matrace, otřásal se mými přírazy a nepřetržitě ze sebe vyrážel výkřiky a přerývané steny. V tom mě z ničeho nic začal odstrkovat, doslova mě ze sebe shazovat.

„Co je? Co se děje? Zranil jsem tě?“

„Ne,“ řekl, otočil se na záda a roztáhl nohy. „Chci to ještě zepředu.“

„Šmarja, mě z tebe hrábne.“

Zalehnul jsem ho a divoce ho líbal. Pak jsem se snažil přijít, jak v téhle poloze na to. Sancho mi přispěchal na pomoc s polštářem, který si podsunul pod bedra, aby byl jeho zadek dostatečně vysoko. Pak opřel jednu nohu o stěnu vedle postele a druhou zvednul pokrčenou do vzduchu, ve tváři hladový, roztoužený výraz. „Tak pojď, Bradýsku. Nešetři mě.“

Ani jsem nedokázal okomentovat, jak strašně mě tahle jeho vyzývavá nenasytnost rajcovala. Kleknul jsem si nad něj a zasunul se zpět tak prudce, až vyjeknul.

„Když nešetřit, tak nešetřit,“ ušklíbnul jsem se.

„Sráči,“ smál se Sancho. Jeho hrudník se prudce zvedal a klesal, slitý potem.

Vzepřel jsem se nad ním na jedné paži, zatímco druhou jsem svíral čelo postele, stejně, jako předtím a pokračoval jsem s ještě větším nasazením. Mohl jsem se teď dívat přímo do jeho vzrušením změněné tváře, což rozhodně stálo za to. Sancho, který zaháknul jedno koleno za mou paži, zvrátil hlavu nazad, honil se zároveň s mými pohyby a doslova se zalykal rozkoší. Druhou nohu zvedal čímdál výš a ve snaze nalézl nejlepší polohu, skopnul lampičku z nočního stolku. „Jo! Jo! JO!“ opakoval nepříčetně s každým přírazem.

Jeho stehna se chvěla, otvůrek svíral, erekce se cukala a brousila špičkou po mém břiše… Bylo to úplně jiné, než s holkou, ale šíleně žhavé. Najednou jsem ucítil na kůži prudké výstřiky a kolem penisu drtivé sevření jeho svalů. Bylo to tak intenzivní, že mě to okamžitě vyslalo až na vrchol.

Ještě několikrát jsem křečovitě přirazil a když jsem z něj vyklouzl, rutinním pohybem jsem stáhl kondom a hodil ho vedle postele. Chvíli jsme si navzájem ohromeně hleděli do očí, a pak si mě za zátylek stáhnul k sobě pro dlouhý, hluboký polibek.

Zůstal jsem pak na něm vysíleně ležet. Nenímal jsem nic, než kouzelné omámení všemi těmi hormony, které se mi vyplavovaly do krve a prudké bušení našich srdcí.

ŤUK! ŤUK! ŤUK!

Trhnul jsem sebou.

„Haló, jste tam? Brandy, Sancho!“ volal tlumený Roryho hlas za sklem dveří. „Už bude přípitek!“

„Doprdele!“ prohlásil jsem procítěně.

„Jo,“ souhlasil Sancho. Natáhl se ke skopnuté lampičce a zhasnul ji.

„Bezva řešení, vole. Teď mu to bude připadat ještě divnější… Sakra, já úplně ztratil pojem o čase, to už je fakt půlnoc?“

„Jo,“ ozvalo se vedle mě pobaveně. „A víš, co se říká: Jak na Nový rok, tak po celý rok…“

Chtělo se mi ho přiškrtit. Vážně. Ale místo toho jsem se rozesmál a skočil po něm v peřinách.

„Nikam nepůjdeme,“ řekl jsem mu mezi žhavými novoročními polibky. „Ať si myslej, co chtěj.“

„Moje řeč.“

                         

***

 

Další den jsme se vzbudili v jedenáct, ale závěsy budily dojem, že je snad ještě noc. Když je Sancho prudce roztáhl, zabolely mě oči. V Miami bylo prvního ledna slunečné počasí.

„Vítej, Downhille, do roku 2010. Chci ti srdečně poblahopřát, že jsi do něj vykročil správným směrem. Jaká jsou tvá novoroční předsevzetí?“

Protřel jsem si oči a musel jsem se smát. „Di do háje, ty šašku. Moje předsevzetí je.. hmm… už neodepisovat na SMSky typu: CHCI TI HO VYKOURIT.“

Sancho chápavě pokýval. „Lepší je rovnou jít a nacpat ho pisateli do chřtánu, že jo?“

Rozesmáli jsme se.

Došel ke mně, posadil se na postel. Naklonil jsem se blíž a políbil jsem ho Zašimralo mě v břiše a zvláštně se mi sevřelo v hrudi, až jsem se chvíli nemohl nadechnout. „Takže co teď jsme? Milenci, nebo co?“ zeptal jsem se.

Sancho pokrčil rameny. „Chceš, abysme byli?“

„Jo,“ přiznal jsem a trochu se začervenal. Nechtěl jsem nic jiného, než to. Díval jsem se na něj, na jeho nádherné oči a blond vlasy, které mu spadaly k ramenům a byl jsem jeho půvabem dokonale okouzlený, stejně, jako bych byl s kteroukoliv dívkou. A bylo v tom ještě něco víc – ten hřejivý pocit, že jsem s někým, ke komu mám tak blízko, kdo byl můj skvělý přítel dřív, než jsme se sblížili fyzicky. To bylo něco vzácného a nepopsatelně skvělého.

A komu kecám, taky jsem do něj asi byl trochu zabouchlej.

„Ale nechceš, aby se to vědělo,“ konstatoval Sancho.

Rozhodl jsem se být upřímný. „Ne. Zatím.“

„Já taky ne,“ řekl a zamyšleně pohlédl na sluncem zalité panorama za okny. „Víš, já jsem bi, odjakživa. Už ve devíti mi bylo jasný, že se mi líbí holky i kluci. Nejdřív jsem to nehodlal skrývat a otevřeně jsem se k bisexualitě hlásil, jenže zkušenosti mě naučily, že to není zrovna rozumný příliš rozhlašovat…“ dotknul se jizvy v třísle.

Pohladil jsem jizvičku bříšky prstů. Nikdy dřív mi o ní nic nechtěl říct. Tvrdil, že je to jizva z války ve Wietnamu, blbec. „To je bodná rána, že jo?“

Přikývl. „Napadla mě banda rváčů, protože po městečku, kde jsme tenkrát se spolkem bydleli, se rozneslo, že jsem bi. Málem jsem vykrvácel a na minutu jsem byl v klinické smrti.“

Skousl jsem ret. „Ježiš...“

„Proto mi nevadí, že to nechceš rozhlašovat. Beztak to není nikoho věc.“

„Přesně tak.“

„Ale úplně nejlepší kámoši by to měli vědět.“

„No když musej…“

„Rory stejně už ví, co se stalo, není vůbec blbej. Záleží na tom, jestli o tom s někým mluvil. Mohl, protože byl určitě opilej… ale možná bývá opilej stejně taktní, jako střízlivej,“ uvažoval Sancho. V zápětí energicky vstal. „Sakra, seru na to, jdu to zjistit.“

Odemčel dveře na balkon a v županu vyšel ven. „Rory?“ zavolal přes druhý balkon.

Objal jsem si kolena, sedíc na Sanchově posteli a napínal jsem uši. I když mi z té představy bylo trapně, bylo mi jasné, že Rorymu to stejně dřív nebo později musíme říct. To, že spím s naším sousedem se dá těžko tajit před někým, kdo je už měsíce můj spolubydlící, hodně dobrej kámoš a navíc je gay.

„Čau, Rory… tak jakej byl zbytek párty?“ slyšel jsem Sanchův veselý hlas.

„Sancho!“ ozvalo se udiveně. „Kde jste proboha byli?“

„No… hm… u mě. Řekl jsi to někomu?“

„Ne.“ Téměř jsem viděl, jak Rory zrudnul. „Neřekl.“

„Dík, jsi kámoš. Prosimtě, co říkala Valerie?“

„Byla pěkně naštvaná, že jsi zmizel a pak odešla domů sama. Prý, že dostaneš novoroční kopačky.“

„Hm, to je fajn.“

„Proboha, Sancho… ale vy dva… kde se to vzalo? Já to vůbec nechápu… myslel jsem, že ten váš flirt, že to je kvůli mně a Vincovi… jenom sranda...“

„Nejdřív jo, ale nějak nám to přerostlo v něco víc. Víš, já jsem bisexuál a Brandy… nevím. Asi Sancho-sexuál,“ dodal vytlemeně a Rory vyprskl smíchy. Zrudl jsem a chtělo se mi jít ho tam zpohlavkovat. I když Sancho-sexuál to docela vystihovalo. Žádnej jinej kluk mě tímhle způsobem nezajímal a byl jsem přesvědčený, že ani zajímat nebude.

Vstal jsem, prodýchl se a se sklopenýma očima jsem zahalený do Sanchova náhradního županu vyšel na balkon. Věděl jsem, že se téhle konfrontaci nevyhnu a chtěl jsem to mít za sebou. Jakmile se moje oči setkaly s Roryho, zrudnul jsem tak, že mi tváře i uši úplně hořely.

Rory se na mě díval a vypadal podobně. „Brý ráno…“ špitnul.

„Čau,“ zamumlal jsem rozpačitě. „Takže už víš čerstvý noviky…“ střelil jsem okem po Sanchovi, který se pobaveně tlemil.

Rory kývl. „Jo. Tak nějak… mi to včera došlo. Když jsem vás viděl spolu mluvit, a pak když jste zmizeli.“

„A co ostatní, sháněli se po nás?“

„Jo, ale mysleli si, že jste vyrazili někam na novoroční tah bez nich.“ Vrtěl hlavou, jako by tomu pořád nemohl uvěřit. „Takže… jak dlouho už tohle mezi váma…?“

„Začalo to před třemi měsíci,“ řekl Sancho. „Tenkrát po tvých narozkách.“

Rory překvapeně rozšířil oči. „Po té pařbě v gay baru?“

„Bylo to jen takový oťukávání, a pak jsme měli dlouho pohov. Až do včerejška, kdy jsme se nechali trochu unést,“ mrkl na mě a vzal mě kolem ramen. „Tak mě napadá, děcka, že tím u nás začíná úplně nová éra!“ zubil se zářivě. „Co takhle kdybys odteď byl můj spolubydlící, Downhille? Ať to nekomplikujeme a naše hrdličky si můžou nechat tvůj a Roryho byt kdykoliv chtějí.“

Zíral jsem na něj. Tak to bylo dost hrrr. I když jsem se asi zabouchl… Spát s ním a bydlet s ním, to byly dvě rozdílné záležitosti. Nevěděl jsem, jestli jsem připravený s ním trávit 24 hodin denně.

„A jsi si jistej, že si nepolezem na nervy?“

„Tak ty bys mě chtěl jen na to jedno!“ píchl mě do hrudi prstem vyzubený Sancho a Rory potlačil vyprsknutí smíchy.

„Ne, sakra jen… sotva jsme se dali… no… dohromady… a…“

„Hele, pokud zjistíme, že si lezem na nervy a tohle uspořádání je nevyhovující, není nic jednoduššího, než že tě zase překopnu přes balkon zpátky k vám a bude to vyřešený. Jenže nezapomeň na jeden důležitý detail.“

„Jako jakej?“ povytáhl jsem obočí a raději jsem nekomentoval to, že mě překopne.

„Mám playstation,“ prohlásil Sancho.

Rozchechtali jsme se všichni tři.

Rory vrtěl hlavou. „Vy dva jste spolu úžasní.“

Pohlédl jsem na Sancha. „Víš co? Tak já do toho půjdu. Je mi v podstatě jedno, kdo je můj spolubydlící.“ Směrem k Rorymu jsem dodal: „A tobě a Vincovi jsem vždycky přál, abyste mohli mít víc soukromí, takže proč bych vám to neumožnil, když jsem si nabalil tadyhle zlatovlásku?“ pleskl jsem Sancha po zadku a ten po mě vrhl vražedný pohled.

„Tak pozor, jo? Pozor! Jsem sice nepřehlédnutelně krásný a blonďatý, ale nejsem tvoje holka. Nevařím, neperu, neuklízím po tobě vanu a chci pořád sex, hlavně po ránu.“

Smáli jsme se znovu, až jsme se váleli po kovovém zábradlí balkonu a Sancho se taky křenil. Byl jsem hrozně rád, že nám to humor ulehčil a zbavil situaci trapnosti. Tohle půjde, pomyslel jsem si. Zvyknu si na tenhle nový život a časem si přestanu připadat trapně, že se události takhle nepředvídatelně zvrtly a ze dvou heteráků, kteří se kamarádili se dvěma gayi, se stali milenci, protože jeden z nich tajil svoji bisexuálitu a druhý začal experimentovat s nejlepším kamarádem.

Možná, že to pro mě byl jen nějaký únik od reality, protože je to jednodušší, než skutečný vztah s holkou, kterého pořád nějak nejsem schopen, ale bylo mi to jedno. Únik, nebo ne, bylo to hrozně fajn a rozhodl jsem se užít si to naplno. Vzal jsem Sancha kolem pasu a přitisknul ho k sobě. „Tak tohle je bezkonkurenčně ten nejšílenější Novej rok, jakej jsem kdy zažil,“ prohlásil jsem a Rory vyzubeně zakýval.

„Zrovna jsem na to myslel. Když se tak na vás dva dívám, pořád mi připadá, že se co chvíli probudím ze sna.“

„Už tomu radši věř, tahle strašná věc se stala,“ řekl Sancho. „A zavolej Vince, že se může začít balit. Podniknem ty škatulata hejbejte se co nejdřív, ať to máme z krku. Domácí to určitě vadit nebude, hlavně, že budeme platit nájem.“

„Fajn,“ zazubil se Rory. „A díky,“ dodal a zmizel uvnitř v bytě.

Podíval jsem se na Sancha a zvažoval, jestli bysme si to stihli ještě rozdat, než se celé to stěhování rozjede.

Sancho se důkladně protáhnul a zívnul. Pak mě popadnul oběma rukama za přední stranu županu a vtáhnul mě balkonovými dveřmi zpět do bytu. „Co říkáš na společnou ranní sprchu?“ uculil se a začal mi rozvazovat pásek.

Začínal jsem ho zbožňovat.

 

 

The end…

…a nebo ještě ne…? :)

 

 

O tři hodiny později už jsem měl přenošené všechny svoje věci u Sancha. Šlo hlavně o oblečení a učebnice, jinak jsem toho měl málo. Nájem jsem teď musel začít platit napůl s ním a požádat o změnu nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že domácí nás měla za ,slušné chlapce‘ a měla nás v oblibě, jsem počítal, že to nebude problém.

Stále jsem se nemohl zbavit dojmu bláznivé ukvapenosti, ale na druhou stranu tahle spontální rozhodnutí, u kterých se nepoužíval rozum, byla často ta nejlepší.

Vytahoval jsem různé věci z krabic a rozmisťoval si všechno tak, jak mi to vyhovovalo. Sanchovi bylo jedno, kam si co dám. Měl sice v bytě pořádek, ale nijak pedantský, a když jsem mu slíbil, že nebudu dělat extra binec, nechal mě vytvořit si u něj životní prostor, jak chci. Zatímco jsem zjišťoval, co kde má, našel jsem v jedné skříňce sbírku sexuálních pomůcek.

„OH!“ udělal jsem ohromeně. „Ty špíno!“ Vytáhnul ze skříně gumového ptáka s věrně vymodelovanými žilami, který byl dokonale věrohodný na omak. „Co to je?“ zamával jsem s ním. „Tvůj kámoš Ferda?“

Zasmál se. „Copak? Myslel sis, že tady nenarazíš na nic zarážejícího? Tenhle byt ukrývá všechny intimní detaily o mé osobě, záleží jen na tobě, kolik dvířek budeš chtít otevřít.“

„No, raději už tady dneska šmejdit nebudu.“

Vrátil jsem ptáka na poličku a probíral se pouty na zápěstí. „Máš tohle rád?“

„Ne, byl to dárek od babičky k Vánocům, tak mi to tady leží,“ opáčil ironicky.

Ušklíbl jsem se. „Takže tě mám spoutat teď, nebo až potom? A zapojit Ferdu, nebo ne?“

„Ferdu, jo?“ díval se na mě pobaveně. „Zajímalo by mě, jak říkáš svýmu ptákovi.“

„Většinou mu říkám NE, nebo DOLŮ SAKRA, ale neslyší ani najedno. Za mlada to byl Pindík, Šulda a později taky občas Ubližovák, nebo Odpaňovač.“

Sancho ze mě měl dost. „No je dobrý. No hlavně, že to nebyl třeba Evžen. Asi bych se nesrovnal s tím, že mě píchal Evžen.“

Vytáhl jsem z poličky anální korálky. „Ty vole, tohle do mě vždycky narvala Lean.“

„Šikovná holka, vynalézavá. A líbilo?“

„Jo,“ zasnil jsem se při vzpomínkách na orgasmy při análním dráždění.

„Ale hádám, že už to mezi váma vyšumělo, ne?“ chtěl vědět Sancho.

„Jo, totálně. Nehodili jsme se k sobě. A co tvoje holka? To je trochu brutální rozchod, ne? Nechat ji na Novoročním večírku a bez vysvětlení zmizet.“

Sancho povzdychnul. Asi se kvůli tomu taky necítil dvakrát skvěle, ale včera mu to nemyslelo stejným způsobem, jako mě.

„Jo, to bylo hnusný. Jenže taky už jsme si většinou jen lezli na nervy. Čekala ode mě víc romatiky a já na to nejsem, jednal jsem s ní trochu, jako s kámošem, a to ji brzy přestalo bavit. A taky že jsem prý praštěnej exentrickej herec a není žádná potrhlá hérečka, aby to denně snášela. Asi bude naštvaná, ale stejně to k tomuhle spělo už delší dobu.“

Uculil jsem se. „A myslíval jsi na mě?“

Pousmál se. „Občas jo. A zdály se mi zjímavý sny.“

Lichotilo mi to. Ale nesvěřil jsem mu, jak často jsem myslel já na něj. „Víš, Lean má teorii, že bisexuálové v životě potřebují obojí. Mužský i ženský princip.“

Pokrčil rameny. „Už jsem měl holku i kluka zároveň, ale vždycky to dopadlo, jako Shakespearovská tragédie a jen bez vražd. Hádám, že si budu muset naučit vybrat a být spokojenej.“

„Neboj, budu občas nosit sukni,“ navrhl jsem žertem.

„Abych tě nevzal za slovo, Downhille,“ vysíral. „Máš krásný nohy, akorát do punčošek.“

„Ježišmarja,“ vyjevil jsem se z té představy, ale zároveň jsem si uvědomil, že on by se mi v minisukni rozhodně líbil.

No, tohle ještě bude jedno pořádně ujeté soužití.

 

- The end -

Poznámka: Všechny „filosofické“ teorie o bisexuálech atp. jsou moje, takže to neberte jako nějaká dogmata. :)